Je ČSSD finančně gramotná?

V MF Dnes z 27. 4. mne zaujal sloupek reportérky Adély Paclíkové, zabývající se dluhem ČSSD vůči bývalému advokátovi Zdeňku Altnerovi. Paní Paclíková ve sloupku píše, že podle tvrzení advokátů ČSSD, které učinili před soudem, této politické straně „unikla skutečná podstata smluvní odměny“. Smlouva prý měla za cíl „parazitovat na tíživé situaci“ ČSSD.
Paní reportérka dále srovnává situaci ČSSD se situací lidí, kteří si půjčují peníze, a když pak dluh včas nesplácejí, podivují se, že jejich dluh, původně celkem nevelký, narostl během času do pro ně nepředstavitelné a také nesplatitelné výše. Ti lidé pak tvrdí, že si dobře nepřečetli drobným tiskem psaný text, ve kterém je skryta informace, že pokuta za každý den prodlení s platbou je 0,3 procenta.
Mne jako učitele matematiky zaujala následující věc: Je možné, že ČSSD, která jako strana vládní koalice řídí chod naší země, přehlédla tuto smluvní podmínku, která způsobila, že její původně 16 milionový závazek narostl na dvacetinásobek? Mnoho let jsem učil na gymnáziu složené úrokování a vždy jsem studenty upozorňoval na to, že nesplácený dluh narůstá velmi rychle. Snažil jsem se také o to, aby na základních a středních školách byl vyučovaný předmět finanční gramotnost, který by možná mohl některé lidi odradit od půjčování peněz, které v budoucnu nebudou schopni nebo ochotni splácet. Vysocí představitelé ČSSD by podle mého názoru kurz finanční gramotnosti naléhavě potřebovali.

Mé vzpomínky na 25 let ODS

V souvislosti s 25. výročím založení Občanské demokratické strany si chci připomenout některé události její historie, které mi utkvěly v paměti a které podle mého názoru měly na její vývoj vliv.

Na úvod uvádím, že do ODS jsem vstoupil 6. prosince 1991, nemohu se tedy chlubit tím, že bych byl jejím zakládajícím členem. Byl jsem v dubnu 1991českobudějovickým zastupitelem, zvoleným za Občanské fórum a do žádné strany se mi vstupovat nechtělo. OF bylo tehdy, navzdory jasnému volebnímu vítězství v prvních svobodných volbách, v opozici a mně bylo naznačeno, že pokud bych zůstal nezávislý, zvolila by mne radniční koalice do městské rady. V tu chvíli jsem pochopil, že být takzvaně nezávislý znamenalo být vlastně závislý na těch, kteří neváhali spojit se i s komunisty. Tak jsem podal přihlášku do ODS, která mi byla ideově nejblíže, a od té doby jsem jejím členem. S ODS jsem prožil hodně dobrých, ale také některá špatná období.

Pamatuji na devadesátá léta, kdy slovo Václava Klause bylo kánonem a kdy jsme k němu všichni cítili obrovský respekt. Bylo proč, byl příkladem pracovitosti, jasnosti idejí i schopnosti tyto ideje sdělovat široké veřejnosti. V paměti mi utkvěl moment, kdy podle mého názoru neměl jasno, kdy váhal, což u něho nebylo obvyklé. Bylo to před rozdělením Československa na začátku roku 1993. Zavolal tehdejšímu lídrovi jihočeské ODS Miroslavu Benešovi a on uspořádal během několika hodin mítink, na kterém se Václav Klaus setkal se stovkami občanů a kde se zřejmě utvrdil v tom, že Československo končí.

Sarajevský atentát v roce 1997 je pro mne spojen se vstupem do velké politiky. Zúčastnil jsem se tehdy poprvé kongresu ODS v Poděbradech a vzpomínám na tehdejší atmosféru.  Díky Václavu Klausovi zůstala ODS stále silnou pravicovou stranou. Odmítám kritiku opoziční smlouvy po volbách v následujícím roce. Jsem přesvědčen o tom, že bez ní by došlo k rozkladu naší politické scény mnohem dříve, nikoli až po roce 2006.

Za největší chybu ODS považuji to, že byl Václav Klaus odstraněn z vedení ODS na kongresu ve Františkových lázních v roce 2002. Tehdy už jsem byl jako jihočeský hejtman pravidelným účastníkem kongresů a dokázal jsem se dívat kolem sebe. Pamatuji se na všechny ty chytráky, kteří tvrdili, že to s Václavem Klausem už dál nejde, že je pro ODS přítěží a podobné nesmysly. Dokonce jsem ještě před onou fatální volbou předsedy v nedělním kongresovém dopoledni navrhl Václava Klause jako kandidáta na předsedu. Ten to podle očekávání odmítl, cítil už zřejmě, že v hysterické atmosféře nemá podporu.

Z éry předsedování Mirka Topolánka si připomínám dvě epizody, které jsou podle mne typické. Volby v roce 2006 byly pro ODS vítězné, my jsme v jižních Čechách dosáhli výsledku nevídaného před tím ani potom, získali jsme 6 poslanců, bylo to ale vítězství Pyrrhovo. Byl jsem tehdy po poprvé a naposled členem Výkonné rady a rozhodovali jsme tam o složení vládní koalice. Nebylo to lehké, Jiří Paroubek byl pro ODS jako červený hadr, přesto jeden z návrhů počítal s koalicí ODS, ČSSD, KDU-ČSL. Byl jsem tehdy jedním ze 17 členů, kteří marně hlasovali pro tuto variantu, ve které jsem viděl záruku určité stability. Topolánek se po pravdě nebyl ochoten vyjádřit, kterou variantu vlastně doporučuje. Musel někam odletět, asi do Bruselu, a tak byla schválena varianta, kterou začal podle mého názoru pád ODS. Další dva roky jsme vládli s Bursíkovou Stranou zelených a s tehdy ještě Kalouskovou KDU-ČSL. Druhá epizoda je celostátně méně významná, pro mne ale znamená hodně. Topolánek tehdy krátce po orkánu Kyril v roce 2007 slíbil, že jmenuje vládního zmocněnce pro Šumavu a že nedopustí řádění ekologických aktivistů v čele s ministrem Bursíkem. Slib mu ale vydržel jen několik hodin, prodal jej jako mnoho dalších věcí za udržení vládní koalice.

Nečasova vláda pak pád ODS završila. Pokračovali jsme ve vyměňování konzervativních hodnot za své udržení ve vládě. Podlehla tlaku Miroslava Kalouska na zvyšování daní, vnesla do našeho ústavního pořádku přímou volbu prezidenta republiky, což považuji za chybu největší. Neodpustím si postřeh, že největšími kritiky prezidenta Miloše Zemana jsou dnes ti, kteří mají přímou volbu, jejímž je současný prezident naprosto legitimním výsledkem, na svědomí.

Jak už jsem zmínil, osobně jsem zažil s ODS jak velká volební vítězství, tak trpké porážky. Mám-li uvést příklady, tak si nejvíce cením vítězství ODS v krajských volbách v roce 2004, kdy jsme získali 44% hlasů, nejvíce mne pak mrzí porážka ve druhém kole senátních voleb v roce 2012. Když jsem byl v roce 2013 osloven Martinem Kubou, abych kandidoval ve volbách do Sněmovny, přijal jsem nabídku s úmyslem pomoci ODS v těžké chvíli. Byl jsem zvolen preferenčními hlasy a nyní se ze všech sil snažím, abych nedělal ostudu jihočeské ODS ani sám sobě. Jak se mi to daří, posoudí zase jen voliči, nikdo jiný. Budou k tomu mít možnost v letošních krajských volbách, do kterých povedu kandidátku ODS.

A na závěr, nemohl bych dělat politiku bez naděje na to, že názory, které zastávám a kroky, které spolu s ODS činím, mohou nacházet podporu u občanů. Tuto naději mi dává současný předseda ODS Petr Fiala. Má ideje, je schopný je jasně formulovat a veřejnosti sdělovat. Je pracovitý. Po Václavu Klausovi je to opět předseda, kterému věřím, že je schopný přivést ODS k úspěchu.

ČSSD a ANO se odmítly zabývat výstavbou dálnic v ČR

Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura navrhl na začátku pokračování 44. schůze Poslanecké sněmovny v úterý 19. dubna, aby na program jednání byl zařazen bod Informace předsedy vlády o situaci ve výstavbě dopravní infrastruktury s ohledem na stanoviska EIA. Jen pro připomenutí: Vláda v roce 2014 připravila novelu zákona o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). Při jeho projednávání jsem důrazně a dá se říci, že nakonec až zoufale, upozorňoval na dvě zásadní chyby tohoto zákona. Varoval jsem před tím, aby zákon obsahoval retroaktivní ustanovení, umožňující Evropské komisi posuzovat, zda posouzení schválená před naším vstupem do EU v roce 2004 jsou v souladu s novým zákonem a dále jsem důrazně varoval před tím, aby ekologickým aktivistům byla dávána tak obrovská moc. Vládní koalice na to nedbala a zákon s oběma strašlivými chybami schválila.
Nyní se bohužel naše obavy naplnily. Stavba dálnic v ČR se zastavila, Evropská komise vyžaduje, aby na ně byly vypracovány nové posudky vlivu na životní prostředí. Jejich projednání však s velkou pravděpodobností budou bránit ekologičtí aktivisté. Kruh se uzavírá. Ekologové, dlouhodobí odpůrci staveb dálnic v ČR, konečně dosáhnou svého. Pravdou zůstává, že Evropská komise neměla právo vyžadovat, aby do nového zákona o EIA byla zařazena ona retroaktivita. Premiér Sobotka měl v Bruselu vyjednat výjimku, což bohužel neudělal. Po pravdě tam ani osobně v této věci nejednal.
Předseda poslaneckého klubu ODS navrhl, aby v úvodu zmíněný bod byl zařazen na program jednání a deklaroval, že všichni poslanci ODS podpoří usnesení Sněmovny, vyzývající Evropskou komisi, aby svůj negativní postoj ke stavbám dálnic v ČR změnila. Pan premiér Sobotka by tak měl ten nejsilnější možný mandát pro nová jednání v Bruselu a mohl by se ještě pokusit situaci zachránit. Poslanci ČSSD a Hnutí ANO však zařazení tohoto bodu na program jednání Sněmovny zablokovali. Ukázali tím jasně, že ačkoli tuto neblahou situaci ve výstavbě dálnic v ČR zavinili, nechtějí ji nyní řešit.

Komunistům vyčítám 40 let zločinné vlády

Tiskové konference KSČM ke krajským volbám bych si nevšiml, kdyby v článku v Právu nebyla zmínka o ostrém vymezení jejího lídra pro krajské volby RSDr. Petra Braného proti ODS. Oddychl jsem si, protože kdo jiný by se měl více vymezovat proti občanským demokratům než komunisté. Zato spolupráci s ČSSD v koalici ve vedení Jihočeského kraje si RSDr. Braný pochvaloval. Označil ČSSD za svého nejbližšího partnera. Připomněl mi tak rozhořčení, které nastalo v jižních Čechách po uzavření koaliční smlouvy mezi socialisty a komunisty po volbách v roce 2012. Jihočeští sociální demokraté tak zavlekli náš kraj mezi ty kraje, ve kterých se komunisté začali vracet k moci. Na to by demokraticky smýšlející voliči v jižních Čechách neměli zapomínat.
Já se samozřejmě také ostře vymezuji proti komunistům a vyčítám jich 40 let zločinné vlády a devastace naší země. Prohlašuji, že působení KSČM ve vedení našeho kraje je ostudou jihočeské ČSSD.

Zbláznila se EU nadobro, hanobení třídy definované životním stylem bude trestné?

Přiznám se, že dotazy občanů jsou pro mě často příjemným osvěžením a zároveň důkazem zdravého selského rozumu. Jeden z posledních dotazů se týká chystané novely trestního zákona z dílny ANO. Ten se „vylepšuje“ způsobem, nad kterým zůstává zdravý rozum stát. Ostatně rozumíte tomu, co znamená „hanobení třídy definované životním stylem“?  Zdá se, že Evropská unie nemá dostatek starostí s řešením migrační krize a tak vymýšlí další a další pitomosti. Nakonec není divu, dělala to vždycky. Podle mě takové zákony diktované z Bruselu nepotřebujeme, naopak našemu právnímu systému škodí. Hrozné na tom je, že naše ministerstvo spravedlnosti v čele s ministrem Pelikánem z hnutí ANO připravuje novelu trestního zákona právě v tomto duchu. A vůbec nejhorší na tom je, že tento zákon přijde do Poslanecké sněmovny a pod hrozbou sankcí ze strany EU bude koalicí ČSSD, ANO a KDU-ČSL schválen. Já myslím, že současná právní úprava nejen této věci je plně postačující a budu ve Sněmovně vystupovat a hlasovat proti tomuto paskvilu.