Vánoční tradice

Na Nový rok to bude 10 let, co v německém Wuppertalu zemřel Jiří Loewy. Patřil k těm sociálním demokratům, kteří se po roce 1948 nenechali pohlit KSČ a proto skončil na šest let v komunistickém lágru. Po návratu z emigrace psal mimo jiné do Lidových novin a tam jsem rád četl jeho komentáře a fejetony. Jedním jeho krásným počinem bylo zavedení tradice každoročního publikování dopisu, který na konci 19. století napsala jedna americká holčička a odpovědi na něj, kterou napsal jeden starý americký novinář. Za života Jiřího Loewyho Lidové noviny tuto tradici udržovaly, po jeho smrti ji ještě nějakou dobu udržovala Petruška Šustrová. Myslím, že v minulém roce vyšly již Lidové noviny na Vánoce bez tohoto krásného článku.

Postřehy ze Sněmovny

V pondělí 25. listopadu začala 1. schůze Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky. Přiznám se, při státní hymně a při skládání slibu jsem jako nový poslanec cítil silné pohnutí. To, že jsem se ujal výkonu mandátu, považuji za velkou čest a velký závazek. Dále následovala v podstatě formální hlasování a schůze byla brzy odpoledne přerušena.
Středeční pokračování bylo již o poznání živější. Hlavním bodem byla volba předsedy Sněmovny a jejích místopředsedů. Za nejsilnější pozitivní moment považuji to, že kandidát ČSSD Jan Hamáček dostal při svém zvolení 195 hlasů ze 199 přítomných poslanců. Není to možné interpretovat tak, že s příchodem nových poslanců se vytrácí nenávist a je střídána uznáním k lidským a odborným kvalitám kandidátů? Uvidíme.

Dostavba JETE

Jsem pro dostavbu temelínské elektrárny, protože si uvědomuji, že nemáme moc jiných možností, jak v budoucnu vyrábět elektřinu.
Úvahy o masivní výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou spíše chimérami, než reálnou možností, jak zajistit pro Českou republiku v horizontu desítek let dostatek elektřiny. V Temelíně je připraven pozemek pro výstavbu dalších dvou reaktorů, se kterými počítaly i původní plány.

K 17. listopadu

Co pro mne znamenala Sametová revoluce? Musím upřímně říci, že hodně. V roce 1989 mi bylo 40 let a už jsem nějak nedoufal, že se dožiji změny režimu, který českoslovenští komunisté už více než 40 let pevně svírali v rukou. Ten režim byl skutečně skoro všude. Na každém pracovišti byla závodní organizace KSČ a někteří naši kolegové jako členové uplatňovali její vedoucí úlohu. Někteří z nich při tom sice opatrně dávali najevo určitou trapnost, kterou při tom cítili, ale navenek všechno fungovalo. Někdy v září nebo v říjnu se konal velký sjezd SSM, na kterém komunisté slibovali mladé generaci modré z nebe a snad za to od ní čekali poníženou vděčnost.

Obsah konzervativní politiky

Názory politického analytika Petra Robejška mi byly vždy blízké. Jednou jsem se s ním dokonce osobně setkal, když někdy v devadesátých letech přednášel v Českých Budějovicích v našem Konzervativním klubu. Rozhovor s Petrem Robejškem, který vyšel 31. října v časopise Reflex, je zajímavou sondou do povolební situace v naší zemi. Mne v něm zaujala mimo jiné jeho odpověď na otázky „Co by teď potřebovala česká pravice? A co českou pravici čeká ve skutečnosti?“ Petr Robejšek stručně odpovídá: „Co nejrychleji popsat, co je dnes obsahem konzervativní politiky a distancovat se tak zřetelně od své minulosti.“