V pondělí 25. listopadu začala 1. schůze Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky. Přiznám se, při státní hymně a při skládání slibu jsem jako nový poslanec cítil silné pohnutí. To, že jsem se ujal výkonu mandátu, považuji za velkou čest a velký závazek. Dále následovala v podstatě formální hlasování a schůze byla brzy odpoledne přerušena.
Středeční pokračování bylo již o poznání živější. Hlavním bodem byla volba předsedy Sněmovny a jejích místopředsedů. Za nejsilnější pozitivní moment považuji to, že kandidát ČSSD Jan Hamáček dostal při svém zvolení 195 hlasů ze 199 přítomných poslanců. Není to možné interpretovat tak, že s příchodem nových poslanců se vytrácí nenávist a je střídána uznáním k lidským a odborným kvalitám kandidátů? Uvidíme.
Zato při vyhlášení výsledků volby místopředsedů mne zamrazilo. Pro kandidáta KSČM Vojtěcha Filipa hlasovalo 151 poslanců. Dovolím si provést součet suchých čísel. Zdá se, že pro Filipa hlasovali poslanci ČSSD (50), ANO 2011 (47), KSČM (33) a zřejmě také Úsvit přímé demokracie (14), to je dohromady 144 hlasů. Kde se vzalo těch dalších 7 hlasů? Vzhledem k tomu, že se ODS i KDU-ČSL již dávno před volbou zapřísahaly, že pro komunistu ve vedení Sněmovny hlas nedají a vzhledem k tomu, že sahat do svědomí poslancům TOP 09 si netroufám, odpověď na ni neznám.
Myslím, že to ani není podstatné, podstatné je to, že výsledek naznačuje, že zde vzniká ta pravá, silná a vše válcující koalice. Vládnou ČSSD a ANO a z pozadí je jistí komunisté a lidé Tomia Okamury. Co za to dostanou, se teprve uvidí. Přistoupí-li KDU-ČSL na tuto hru, se rovněž uvidí. Naděje na získání dvou nebo tří vládních křesel je po čtyřleté pauze lákavá a pochopitelná je i snaha vyjednat aspoň navenek nějaké záruky.
Lidovci samozřejmě tvrdí, že s komunisty spolupracovat nemohou z principiálních důvodů. Svědomí úplně čisté nemají, my pamětníci v Českých Budějovicích vzpomínáme na léta 1998 – 2002, kdy za lidoveckého primátora Miroslava Tettera seděli v městské radě dva komunisté a KSČM byla jednou z opor tehdejší koalice na českobudějovické radnici.
To je ale již promlčené a KDU-ČSL jako jedna ze tří tradičních nekomunistických parlamentních stran zaslouží morální podporu. Ať dá jejich vedoucím představitelům Pán Bůh jasnou hlavu a chladný úsudek při jejich rozhodování.
Jan Zahradník