Americká armáda v České republice

Před několika lety jsem sledoval snahu o prosazení záměru umístit americký radar na území České republiky. Moc jsem tomu záměru fandil a považuji i dnes za velkou chybu, že se neuskutečnil. Jsem přesvědčený o tom, že Spojené státy americké jsou jediným opravdovým garantem naší svobody a demokracie a že přítomnost amerických vojáků na našem území by to významně potvrdila.

To, že našim územím projede konvoj americké armády, považuji za významnou událost a jsem rád, že k ní dojde. Jednoznačně se připojuji k těm, kteří průjezd amerického konvoje podporují. S protestními akcemi levicových aktivistů zásadně nesouhlasím.

ODS chce bojovat proti nadměrné regulaci života lidí na venkově

Politika současné vlády podvazuje rozvoj českého a moravského venkova. Shodli se na tom účastníci konference ODS zabývající se problematikou životního prostředí, zemědělství a rozvoje venkova v Českých Budějovicích.Konferenci moderovali Jan Zahradník a Veronika Vrecionová.

 Účastníci konference kritizovali především neustálý nárůst byrokracie a zároveň omezování osobních svobod, kterým musí obyvatelé venkova kvůli již přijatým nebo plánovaným zákonům a vyhláškám čelit. Tato opatření dopadají především na drobné a střední podnikatele, kteří jsou všude na světě páteří ekonomiky a tvůrci pracovních příležitostí, a jejichž nemalá část podniká právě na venkově. Ochrana přírody se stává doménou úzké privilegované vrstvy lidí z ekologických organizací, pro které je toto téma jakýmsi novým náboženstvím.
Podle experta ODS pro oblast životního prostředí Jana Zahradníka je v naší zemi již evidentně překročena míra regulací, kterými zasahuje do života lidí legislativa spojená s ochranou přírody. „Mediálně nejznámějším příkladem jsou plány ministerstva životního prostředí týkající se našich národních parků a především Národního parku Šumava. Velké problémy je ale možné očekávat, pokud se prosadí původní návrh velké novely zákona o odpadech. Tyto návrhy bohužel jen zkomplikují život lidem na venkově, aniž by skutečně životní prostředí ochránily. Podle nás je nejlepším ochráncem přírody odpovědný vlastník a hospodář, neboť je to v jeho přirozeném zájmu,“ uvedl Zahradník.
Práva vlastníků půdy ale byla a jsou v České republice neustále omezována a kvůli tomu nemohou tito občané, jejichž počet se pohybuje podle kvalifikovaných odhadů kolem tří milionů, svobodně nakládat se svým majetkem. To má mimo jiné také negativní dopad na stav naší krajiny, která je více než z poloviny ohrožena vodní a větrnou erozí. Výsledkem je zbytečně vysoké riziko povodní a nyní již i sucha a ztráta hodnoty soukromého, obecního i státního majetku.
Obrana všech aktivních a zodpovědných lidí na venkově je podle expertky ODS pro zemědělství a rozvoj venkova Veroniky Vrecionové hlavní prioritou strany v současné době. „Na každém kroku sledujeme, jak současné zákony nahrávají velkým podnikům a jak podnikatelské prostředí u nás spěje k monopolizaci na úkor malých firem a živnostníků. To se týká i zemědělství, které je v celé Evropě postaveno na rodinných farmách, což je prověřený recept i pro zodpovědnější podnikání v přírodě a krajině. My zatím jdeme v naší zemi zcela opačným směrem,“ konstatovala Vrecionová.

 

 

Spasí Energetická unie tu Evropskou?

Před několika lety jsem byl na konferenci, kterou pořádala Průmyslová a obchodní komora (IHK) v Pasově a která se týkala energetiky. V plném proudu již byla německá energetická revoluce (Energiewende), spočívající v zavržení jaderné energie a k zbožštění takzvaných obnovitelných zdrojů. Tomu také odpovídala všechna vystoupení. Byla optimistická, grafy znázorňující rozvoj obnovitelných zdrojů stoupaly strmě vzhůru. Připadal jsem si jako v dobách reálného socialismu, dobách povinného optimismu, plnění závazků za každou cenu a neutuchajícího růstu, který byl ovšem jen na papíře.

Ve svém vystoupení jsem si dovolil kritizovat německé rozhodnutí vzdát se jádra a svěřit budoucnost energetiky větru a Slunci, tedy živlům, které se nevyznačují stabilitou. Obrazně řečeno, když to fouká hodně, zahltí přebytek energie rozvodné sítě, včetně těch našich, když to fouká málo, musí se energie vyrobit jinde. To jinde znamená v tepelných elektrárnách na ruský plyn, což ovšem zvyšuje závislost Německa na dalším nejistém živlu, tedy Rusku. Po skončení oficiálního programu mi mnozí účastníci dávali za pravdu. Přiznám se, že mne to příliš nepotěšilo, spíše to zvýšilo mé obavy.

Dalo by se říci, ať si Němci dělají, co chtějí, každý je svého štěstí strůjcem. Ale tato absurdní energetická politika není jen politikou německou, je to věc celé Evropské unie. Extrémně vysoký podíl obnovitelných zdrojů v energetické soustavě EU ji destabilizuje nejen ekonomicky, vinou obrovských dotací na obnovitelné zdroje jsou ceny elektřiny vymknuté z kloubů, ale i technicky. Stačí, že se blíží zatmění Slunce, tedy jev, o kterém je již dávno známo, že nastane, a Evropa se ocitá v reálných obavách z blackoutu. Na solární panely v Německu to zkrátka na chvíli přestane svítit, no a co. Smích ale tuhne na rtech, německá chyba se může šeredně vymstít.

Nebyla by to však Evropská komise, kdyby se nepokoušela řešit tuto prekérní situaci po svém, tedy byrokraticky. Před několika dny představil slovenský eurokomisař Šefčovič projekt takzvané Energetické unie. Ve snaze posílit energetickou bezpečnost hodlá komise vytvořit dobře fungující vnitřní trh s energií uvnitř EU, který má spolehlivě propojit jednotlivé země a integrovat jejich energetické zdroje. Komise se zároveň bude snažit o vybudování jednotného regulatorního prostředí, které by v budoucnu mělo nahradit rozdílné regulace na úrovni národních států.

Tady bychom měli zpozornět, protože by to mohlo vést k prolomení dosud uznávaného práva na to, že každá členská země si může sama určit svůj energetický mix, tedy to, z jakých zdrojů hodlá na svém území energii vyrábět. Pro nás by to mohlo znamenat konec snah o posílení pozice jaderné energetiky, která nás může ochránit před budoucí závislostí na dovozu energie. Myslím si proto, že žádná Energetická unie nespasí unii Evropskou, která se svou šílenou podporou obnovitelných zdrojů sama chytá do pasti nízké konkurenceschopnosti. Evropská unie musí svou energetickou politiku vrátit z hlavy na nohy a skončit s masivní podporou obnovitelných zdrojů.