Zelená dohoda nebo zelený diktát?

Je to modla posledních let, nové náboženství. Ekologismus. Odbornost nahrazená vírou. Stupňující se fanatismus aktivistů a populistické nadbíhání davům od uvědomělých politiků lačnících po prebendě na další volební období. Upřímně není to nic, co by svět ještě nezažil. Namísto demokracie volených přichází neomylná expertokracie těch správných vyvolených. Písmem svatým se stal v Evropě green deal, zelená smlouva či dohoda. Opravdu je to dohoda? Nebo je to diktát, který vnucuje odtržená elita bruselské byrokracie členským státům? Navzdory tomu, že Evropa se podílí na světových emisích CO2 zhruba 9 %, navzdory likvidaci svého průmyslu ve prospěch mimoevropského, navzdory tomu, že cíle této bruselské rádoby dohody jsou nad možností ekonomiky a na hranici fyzikálních zákonů, navzdory viru z Číny, jež drtí svět, navzdory skutečným a šíleným nákladům německé Energiewende, kde se lidé začínají bouřit, navzdory tomu že po snížení dopravy v důsledku pandemie neklesly emise dusíku, navzdory výraznému zchudnutí budoucí generace Evropanů.  S kolegou Janem Skopečkem se nám ve Výboru pro evropské záležitosti podařilo prosadit racionální náhled na tento nebezpečný experiment a diktát. Spočívá v nutnosti zásadního přehodnocení dosažitelnosti a nejlépe zrušení zeleného, fanatického diktátu EU. Vím, že můj názor není populární, protože začíná opět platit, kdo nejde s námi, jde proti nám. V jednotě je možná síla, ale není to garance správnosti. Podívejte se na Váš účet v bance a pošlete do Bruselu zprávu, kolik peněz chcete vy a Vaše děti každý měsíc na jejich nápady dále posílat. Ne jeden měsíc, ale celý život. Já mám jinou představu, namísto zeleného diktátu, schůzí aktivistů tvářících se jako zachránci světa, stávek za klima, kongresů a tvorby miliónté strategie na záchranu světa uspořené peníze převést na výstavbu malých a rychlých místních řešení. Namísto diktátu a zbožných přání za hranící možného skutečná řešení pomáhající místním lidem. Například vyčištění a obnovení zaniklých rybníků, tvorba meandrů na vodních tocích nebo ochrana stromů na Šumavě. Člověk po generace spoluvytvářel krajinu. Byl, stále je a snad i do budoucna bude její součástí.