„Nechlubte se vlastenci, není to věc řádná,že neteče odjinud, do Čech voda žádná.“
Tímto veršem z epigramu Geografický Karla Havlíčka Borovského by klidně mohl být uveden článek Vltava jako špinavá stoka, který napsal Marek Kerles do Lidových novin ze dne 15.4.2014. Havlíček napsal svůj epigram před 170 lety, v roce 1844, ale jeho verše přesně definují příčinu problému, o kterém Marek Kerles píše. Je to marné, jsme střechou Evropy a žádná jiná voda, než ta, která naprší, u nás nevznikne. Kerles správně oceňuje význam vltavské kaskády nejen jako ochrany před povodněmi, ale také jako zásobárny vody pro případ sucha.
Ředitel závodu Horní Vltava Povodí Vltavy Zdeněk Zídek říká, že česká kotlina vždy trpěla především nedostatkem, a nikoli přebytkem vody. Toto bylo zřejmě také důvodem k tomu, že v letech 2006 a 2007 byl projednáván Plán hlavních povodí České republiky, který jako svou součást obsahoval záměr na vymezení a územní ochranu téměř dvou stovek lokalit, kde by v budoucnosti mohly vzniknout přehrady, jejichž hlavním účelem by měla být akumulace vody na území České republiky. Nic se nemělo stavět, šlo jen o ochranu území v územních plánech. Tento záměr vzbudil velký odpor, proti byli starostové obcí, kteří cítili, že by záměr limitoval územní rozvoj jejich obcí. Argumentovali také tím, že se jedná o megalomanský návrh, převzatý z dob komunistického plánování. S těmito jejich argumenty jsem souhlasil a Jihočeský kraj tehdy podrobil Plán hlavních povodí na svém území důkladné revizi.
Hlavními odpůrci zmíněného záměru byli však ekologové. V každé z navrhovaných lokalit našli nějaké rostlinné nebo živočišné společenství, které si žádalo jejich ochrany, a prosazovali zamítnutí návrhu. Opakuji, že se nemělo nic stavět, naopak, území měla být před zastavěním chráněna, aby někdy v budoucnu, v případě sucha, kdy se z vody stane strategická surovina, mohla být použita pro vystavění přehrady a vznik nádrže. Nakonec byl plán schválen v redukované podobě, s daleko menším množstvím chráněných lokalit. Neměli bychom ale zapomenout, že může přijít doba, kdy tato území budeme potřebovat. Zdeněk Zídek na závěr Kerlesova článku říká: „Ale my, kteří žijeme v české kotlině, bychom skutečně měli uvážlivě hospodařit s každou kapkou vody, která k nám spadne.“ Zlatá slova.
A abych uvedl úvodní citát na pravou míru, musím říci, že Havlíčkovi zas tak úplně nešlo o zadržení vody v české kotlině, jeho cíl byl hlavně národní a vlastenecký. Pokračuje totiž slovy: „Točíme-li ze sudu nedolévajíce, zůstanou nám na spodu brzy jen kvasnice. Nechlubte se, nechlubte! špatná je to sláva, že vytéká do Němec všechna česká šťáva.“