„Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové,

je mi ctí, že Vás mohu pozdravit jménem Jihočeského kraje při zahájení 31. ročníku výstavy Země živitelka na výstavišti v Českých Budějovicích. Na tuto výstavu se již tradičně sjíždějí z celých Čech a Moravy návštěvníci, které zajímá zemědělská problematika. Výstava se rovněž tradičně koná v době dožínek, kdy většina úrody je pod střechou a zemědělci snad mohou volněji vydechnout, i když o bezstarostném vydechnutí se v případě českých zemědělců určitě hovořit nedá. Naše zemědělce totiž trápí řada problémů. Já bych se chtěl zmínit o jednom problému, který tíží i nás, představitele Jihočeského kraje.

Jihočeská krajina, kterou mnozí z Vás dobře znáte, je krajinou vytvořenou lidmi. Na jejím utváření se po staletí podíleli zemědělci, lesníci i rybnikáři. Proto je stopa po působení lidského ducha i lidské ruky patrná na každém kroku. Jihočeský venkov má totiž nejen rozměr hmotný, jako místo pro práci, podnikání i bydlení jeho obyvatel, ale i rozměr duchovní, jako místo uchovávání tradic a lidové kultury i jako místo, kde žijí lidé se zdravým selským rozumem a důvěrou ve zkušenosti našich předků. Je naším velkým úkolem uchovat jihočeský venkov i pro budoucí generace jako živoucí organismus. Je to těžký úkol, o jehož obtížnosti ví každý, kdo na venkově žije a pracuje.
Jihočeská příroda vždy existovala v symbióze s člověkem a s jeho každodenní prací. Víme dobře, že naši přírodu musíme pro sebe chránit a věděli to dobře i naši předkové. Zdá se mi ale, že současné tendence ochrany přírody směřují někam jinam. Jakoby ji ochránci přírody chtěli chránit pro ni samotnou. Jakoby příroda byla pro ně modlou, kterou je třeba chránit proti člověku. Jakoby člověk nebyl součástí přírody. To mne velmi znepokojuje a říkám to otevřeně.

Sleduji systém projednávání zákonů a nařízení na ochranu přírody. Vzpomínám, jak z novely zákona 114 o ochraně přírody byl při procesu schvalování vyřazen požadavek obecní a krajské samosprávy spolurozhodovat o vyhlášení soustavy Natura 2000. Sleduji se znepokojením, v jak velkém rozsahu byla soustava Natura 2000 připravena k vyhlášení a jaké jsou ochranné podmínky. Finanční kompenzace za omezení produkční činnosti zdaleka všechno nevyřeší. Dokonce mohou být v rozporu s myšlenkou zachování zemědělství jako krajinotvorného prvku se současnou produkční funkcí.

Vnímám se znepokojením postup Správy Národního parku Šumava při zakazování, povolování a opětovném zakazování vodácké plavby po Horní Vltavě. Sdílím znepokojení starostů šumavských obcí při nyní připravované zónaci Národního parku Šumava, kdy dochází ke spojování a zvětšování prvních zón s nejvyšším stupněm ochrany. Tyto zóny se mnohde přibližují k hranicím intravilánů obcí v parku a přímo tím ohrožují jejich rozvoj. Obce právem cítí, že jsou stranou tohoto procesu, že se s nimi nikdo neradí a že budou postaveny před hotovou věc. A v neposlední řadě mne znepokojuje, že se Správa parku chystá ponechat vrcholové partie napospas kůrovci zavedením bezzásahového managementu. To také může být na dlouhá léta konec zelené Šumavy.

Apeluji proto na všechny, kterým leží na srdci rozvoj Jihočeského kraje, aby našli cestu k rozumnému kompromisu mezi ochranou přírody a činností člověka v ní. Jihočeský venkov i krásná Šumava bez jejich obyvatel a spokojených návštěvníků budou jen smutnou zemí nikoho.

Vážení přátelé, omlouvám se, že jsem namísto stručného obvyklého pozdravu řekl něco víc. Je to důkazem toho, jak mnoho nám leží na srdci rozvoj Jihočeského kraje. 31. ročníku výstavy Země živitelka přeji mnoho spokojených návštěvníků.“