Požehnané Velikonoce 2020

Existuje stará anekdota, která spočívá v tom, že je položena otázka, jak nejlépe rozesmát Pána Boha. Svěřit se mu se svými plány do budoucna, zní odpověď. Píše se duben roku 2020 a před pár týdny se svět změnil způsobem, o kterém jsme si mysleli, že se odehrává tak možná v nějakých hollywoodských filmech. Ti, kdo plánovali dovolenou, ji nemají, ale musí sedět doma, mnozí mají obavy o své živobytí, jiní zase pracuji nad limity svých možností, děti nechodí do škol a bohužel pandemie přináší i velké množství obětí. Vždy, když lidstvo čelilo nějaké kruté hrozbě, se dokázalo semknout, vždy v těchto dobách docházelo k prudkému rozvoji nových technologií, ale také vždy existovali hlasatelé tvrdící, že lidstvo si to zasloužilo za svou zhýralost a neúctu. Dříve to byla neúcta k Bohu, v současné době k naší planetě. Nejinak je tomu i dnes, jen lidstvo nikdy v historii nemělo takové možnosti masové komunikace a cestování. Ještě nedávno byli mnozí fascinování dívenkou ze Švédska, která zvěstovala zánik naší civilizace, viděla neviditelný plyn a sama sobě diagnostikovala virus. Jiní věřili, že vakcinace způsobuje autismus. Ještě před měsícem byla hlavním tématem pro Evropskou komisi Zelená dohoda pro Evropu. To všechno je během pár týdnů pryč. Má to všechno na svědomí ten malinkatý virus. Já věřím, že je to ale i nová šance. Že si uvědomíme to podstatné, třeba mezigenerační úctu nebo skutečné, takzvané tvrdé znalosti. Jako učitele mě vždycky fascinovalo, když se mi podařilo studenta naučit něčemu novému. Ten pocit, když látku pochopil a já věděl, že člověk o generaci či dvě mladší ponese tu pochodeň znalostí dále. Máloco se tomu vyrovná. Na závěr se chci omluvit za ten vtip v úvodu. Věřím, že se nám Bůh nesměje. Věřím, že naslouchá modlitbám, se kterými se k němu v každém okamžiku lidé na Zemi obracejí, tak, jako to dělali v těžkých chvílích vždycky. Setkávám se v politice s mnoha inspirativními lidmi. Je jich mnohem více než apoštolů našeho konce. Nesdílím představu různých aktivistů o anonymním lidstvu, jež si zaslouží kolektivní trest. Nezaslouží. Než vyřkne kdokoli taková slova, nechť se podívá na své děti, rodiče a zkusí to říci nejprve jim. Já i v této těžké době věřím v novou renesanci lidství a individualismu. Přeji všem požehnané svátky Velikonoční a hodně zdraví a optimismu.