Vzpomínám si, jak jednou při jakési brigádě na gymnáziu, kde jsem v sedmdesátých letech učil, spadl se stěny obraz prezidenta republiky. Musel na něm být Gustáv Husák, to je jasné. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že pod Husákem se skrývají ještě další fotografie. Byly tam pěkně po pořádku obrázky předchozích prezidentů, Ludvíka Svobody, Antonína Novotného, Antonína Zápotockého, Klementa Gottwalda. Ne, dále to nepokračuje, Edvard Beneš, Emil Hácha ani T. G. Masaryk tam nebyli, tak pěkná ta historka zase není. Ti byli samozřejmě při nástupu komunismu ze všeho a odevšad důsledně odstraněni.
Proč o této příhodě píši právě dnes? Doslechl jsem se ve zprávách, že někteří starostové a dokonce někteří ředitelé škol odstraňují z veřejných prostor obrazy prezidenta republiky Václava Klause. Přiznám se, že mne to šokuje a že to považuji za čin záludný a zbabělý.
Starosta je představitelem obecní samosprávy, jednoho ze základních článků občanské společnosti. V jeho případě je možné doufat, že mu tento jeho čin voliči připomenou při příštích komunálních volbách a že starostu, který takto flagrantně pohrdá hlavou našeho státu, příště už nezvolí. Co ale mají dělat děti, které ve své třídě zítra nenajdou obraz pana prezidenta? Jak jim to paní učitelka nebo pan učitel zdůvodní? Řekne jim, že pan starosta, představitel zřizovatele jejich školy, podlehl na chvíli mediální hysterii, spojené s amnestií, kterou pan prezident vyhlásil na základě ústavy? Nebo jim řekne, že i ona nebo on na základě toho, co se o amnestii říká v televizi nebo píše v novinách, pohrdá svým prezidentem natolik, že v jejich třídě nestrpí jeho portrét? Bude se svými prvňáčky o tom diskutovat?
Znám pana prezidenta osobně 22 let. Setkával jsem se s ním, když ještě nebyl prezidentem. Pamatuji si na chvíli, kdy těsně po své první volbě v roce 2003 přijel na návštěvu do Jihočeského kraje a v mé hejtmanské kanceláři po prvé viděl na zdi viset svůj prezidentský portrét. Vzpomínám na jeho prostý a lidský komentář.
Jsem si jist, že se s tímto podlým a nevděčným jednáním vyrovná. Navíc vím, že platí jeden téměř axiom. Vše, co pan prof. Václav Klaus v minulosti tvrdil a co bylo dramaticky zpochybňováno médii, se ukázalo pravdivé. Věřím, že se toto potvrdí i v případě prezidentské amnestie.
Vyjadřuji panu prezidentovi svou podporu a děkuji mu za vše, co pro naši zemi udělal.
Jan Zahradník