Dnes je tomu 597 let, co na břehu Rýna na hořící hranici skonal Mistr Jan Hus. Pro mnoho našich současníků je jeho jméno pouhým symbolem. Setkali se s ním v hodinách dějepisu na základní škole, při přípravě na maturitu z českého jazyka si vštěpovali do paměti názvy jeho děl a pokud si otázku s názvem Mistr Jan Hus vylosovali, s úlevou si oddechli, neboť je to otázka lehká, nekomplikovaná a staletí oddělující přelom 14. a 15. století od doby dnešní jsou zárukou neměnnosti Mistrových pravd.
A právě pravda byla asi nejčastějším motivem úvah Jana Husa, touha pravdu hledat, nacházet a obhajovat formovala jeho život v době jeho zralého věku a předurčila jeho rozhodnutí nezměnit názor, rozhodnutí směřující k hrozné smrti v plamenech.
To, že jeho bolestná smrt bude impulsem k hrůzám následujících desetiletí, ale také ke slavným, dodnes vzpomínaným vítězstvím, jež však byla zrazena nesvorností, které se dodnes podvědomě obáváme, to Mistrovi v kostnickém vězení na mysl nepřišlo. Do poslední chvíle byl bojovníkem za čistotu církve.
Ve svém posledním dopise svým současníkům, ale i nám vzkázal, abychom pravdy každému přáli. Přiznejme si, že se nám to v naší historii ne vždy dařilo. Právě pošlapání pravdy vedlo 554 let po Husovi Jana Palacha k rozhodnutí ukončit svůj život v plamenech. Mistr Jan Hus tedy není a nesmí být pouhým jménem, pouhým symbolem.
I my dnes hledáme pravdu, každý svým způsobem a svou cestou v naší době, která je v něčem složitější a v něčem zase jednodušší než byla doba Husova. Zmužilý a statečný život Mistra Jana Husa nám v našem hledání může být příkladem.
Jan Zahradník