Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane předsedo vlády a vážení její členové, je pro mě velkou ctí, že před vás mohu předstoupit a představit se vám jako kandidát prezidenta České republiky pro dnešní volbu veřejného ochránce práv.
To, že mne pan prezident navrhl jako jednoho ze svých dvou kandidátů, je pro mne největším oceněním, kterého se mi kdy dostalo, ale zároveň také velkým závazkem získat vaši podporu a přesvědčit vás o svých kvalitách pro vykonávání této funkce.

Institut veřejného ochránce práv nepatří mezi ty instituce České republiky, které by vzbuzovaly každodenní zájem médií. O to větší naděje však vyvolává u lidí, kteří se rozhodnou využívat jeho služeb, u těch našich spoluobčanů, kteří se beznadějně potýkají s arogancí některých úředníků, s nečinností některých úřadů, s pohrdáním právem či jeho absurdním výkladem. U lidí, kteří si nevědí rady a nenacházejí cestu ze situace, do které se při jednání s úřady dostali. Asi nejprve váhají, zda jejich podání bude mít smysl, zda ombudsman není jen dalším úřadem, který jejich žádost možná přijme, nějak vyhodnotí a nakonec odpoví dopisem, kterému stejně nebudou rozumět.
To, že tomu tak není, že se na veřejného ochránce práv obrací stále více lidí s důvěrou v pomoc, je bezesporu dílem dr. Otakara Motejla. On dal této instituci ducha, učinil ji respektovanou, využívanou, užitečnou a spolu se svými spolupracovníky vytvořil fungující kancelář, která je zárukou, že na jeho činnost bude jeho nástupce moci hodnověrně navázat.

Dovolte mi, vážené dámy a pánové, vážená paní předsedkyně, abych vám vysvětlil, z jakého důvodu se dnes ucházím o vaši podporu. Je to v první řadě důvěra prezidenta republiky, který mě jako kandidáta pro dnešní volbu navrhl. Do chvíle, než mi byla tlumočena jeho nabídka, jsem se institucí veřejného ochránce práv příliš nezabýval. Vím, že mě toto pravdivé přiznání může ve vašich očích znevýhodnit, ale nedá se nic dělat.
Za posledních 18 dní jsem však cílevědomě četl, studoval a přemýšlel a vzhledem k tomu, že jsem člověk zodpovědný, možná až nadmíru podle mínění mých blízkých, také procházel mnoha pochybnostmi. Postupně jsem ale získal naději, že pokud bych byl zvolen, tak bych se s touto funkcí dokázal úspěšně vypořádat, věřím, že v ní obstát a snad i uspět.

Nejvýznamnějším zdrojem této naděje je skutečnost, že mám zkušenosti z dvacetiletého působení ve službách spoluobčanům, tedy v obecní a regionální samosprávě, kde jsem od roku 1990 členem jak zastupitelstva ve městě České Budějovice, tak i zastupitelstva Jihočeského kraje od roku 2000, osm let jsem vykonával funkci jihočeského hejtmana. Tehdy jsem věnoval hodně času a energie setkávání s lidmi a pravidelným cestám do jihočeských obcí, kde jsem se setkával s lidmi, kteří za mnou přicházeli se svými starostmi, které přerůstaly přes jejich hlavu. Byly to starosti – od bytových, rodinných problémů, od sousedských neshod, majetkoprávních sporů až po velmi citlivé otázky v oblasti zdravotní nebo sociální péče. Hodně těchto problémů pramenilo z nečinnosti nebo špatné práce úřadů, někdy dokonce i toho našeho. Vždycky jsme se snažili pomáhat. Někdy se nám to dařilo, někdy ne.

Práce hejtmana je také významně spjata a vyžaduje specifickou schopnost spolupracovat s aparátem krajského úřadu, dokázat problém formulovat, jeho řešení zadat odborníkům, s nimi diskutovat a také pak s důvěrou přijímat jejich rozhodnutí, srozumitelně je tlumočit veřejnosti, umět odlišit podstatné a nepodstatné. Důvěřovat, ale důsledně kontrolovat, dokázat šestým smyslem najít chyby a přátelsky na ně úředníky upozornit. Tato schopnost, myslím, je dobrou kvalifikací pro spolupráci s Kanceláří veřejného ochránce práv.

Pro vaše objektivní rozhodování však není důležité toto, ale hlavně je důležité, s jakým programem přicházíme. Já jsem především přesvědčen, že zákonné vymezení funkce ochránce práv je postačující a nevyžaduje žádné rozšíření, či dokonce ústavní zakotvení. Zákon říká přece naprosto jasně, jaké jsou pravomoci ombudsmanovy, kdy nesmí, kdy může a kdy naopak musí konat.
Tento institut by neměl být dalším stupněm soustavy správních úřadů a soudů, který by korigoval rozhodnutí na nižších úrovních. Hodnota tohoto místa je v tom, že má naopak otevírat zrak slepé spravedlnosti. Ideálním ochráncem práv občanů v mém vidění by tedy měl být člověk, který dokáže vnímat lidský rozměr práva a rozmotávat složitá přediva psaného řádu, v nichž to lidské občas nešťastně či osudově uvázne.

Je dána forma, rozhodující je obsah. Já bych se v tomto kontextu jako další prioritu pokusil přiblížit institut veřejného ochránce práv ještě více občanům. Nemyslím, že by mělo docházet ke zvyšování růstu podání. Pravdou ale je, že lidé, kteří mají problémy, často nevědí, jak je formulovat. Mají problém písemně uspořádat své myšlenky. Mají myslím možnost obracet se radou na své poslance, senátory, starosty nebo hejtmany. Zatímco první dvě instituce jsou v zákoně jako místa pro potenciální příjem žádostí uvedeny, tak starostové a hejtmani nikoli. Tady si myslím, že by bylo dobře, kdyby bylo možné zorganizovat přímý přenos informací o podnětech, které se dostávají ke starostům obcí, případně k hejtmanům a podle jejich mínění by mohly být pravomoci ombudsmana k této instituci. Motivací je poskytovat služby, pomáhat občanům zvládat jejich karamboly s úřady, ale také zpětnou vazbu vám, kteří jste tvůrci soustavy našeho práva.

Dalším motivem, který bych rád zdůraznil, je poskytování sice nadzákonných, ale užitečných informací. Každý podnět, který je zamítnut, by měl být doprovázen také patřičným vysvětlením tak, aby občan mohl svůj případ řešit případně ještě jinak než podáním k ombudsmanovi.
Častým nešvarem českých úřadů jsou někdy významná odlišná rozhodování ve velmi podobných věcech, čímž dochází k porušování principů dobré správy. Za další úkol proto pro veřejného ochránce práv považuji aktivní dohled nad předvídatelností v rozhodování úřadů. Pokusil bych se bránit tomu, aby pod záminkou hájení partikulárních idejí úředníci komplikovali realizaci záměrů, které jsou ve veřejném zájmu, případně aby pod stejnou záminkou sami prosazovali záměry, u kterých není jasné, zda ve veřejném zájmu jsou.

A posledním tématem, dámy a pánové, o kterém se musím zmínit, je moje dosavadní politické působení. V politice jsem od roku 1989, kdy jsem spoluzakládal Občanské fórum středoškolských učitelů, a byl jsem v roce 1990 jako kandidát OF zvolen do městského zastupitelstva. Jsem člověk konzervativní svým životem, myšlením i politickým směřováním, a proto jsem v prosinci 1991 vstoupil do Občanské demokratické strany a posléze za ni kandidoval v komunálních, krajských i parlamentních volbách. Jsem tedy před vámi dnes jako člověk politicky a občansky angažovaný. Vždycky jsem svoji politickou aktivitu vnímal a stále vnímám jako jedinou legitimní cestu k projevení spoluodpovědnosti za společenství svých sousedů, krajanů či prostě řečeno spoluobčanů. Ovšem v tuto chvíli, teď v tomhle okamžiku, jako kandidát pana prezidenta se nacházím v postavení nepolitickém, nejsa sem vysílán žádnou politickou stranou jako její kandidát.

Paragraf 3 zákona o veřejném ochránci práv říká, že ochránce nesmí být členem politické strany. Devatenáct let mého členství v Občanské demokratické straně je významné období mého života, kterého se nemohu a ani nechci zříci. Je to něco, co mi umožnilo veřejně pracovat, a co je tedy možná jednou z příčin, proč dnes tady smím před vámi stát. Když jsem přijal nominaci, čestně jsem prohlásil, že se vzdám všech svých zastupitelských mandátů i členství v politické straně. To jsem, pokud mi dáte důvěru, samozřejmě připraven učinit. Budu-li pak zvolen, bude zárukou mé nestrannosti a nezávislosti slib, který skládá ombudsman do rukou předsedkyně Sněmovny, který se skládá z dvaceti sedmi slov, ale který je velmi významný. Jsem člověk, který si zakládá na tom, že je slušný a čestný, a který plní svoje sliby, ať jsou to sliby dané vnučkám, dcerám, manželce nebo přátelům nebo partnerům v politice nebo v práci. I tento slib bych samozřejmě jako posvátný dodržoval.

Jsme tady před vámi čtyři kandidáti a myslím, že všichni čtyři kandidáti jsou hodni vaší pozornosti, a ten z nás, který dostane většinu vašich hlasů, se stane veřejným ochráncem práv. Ať to bude kdokoli, věřím tomu, že zvolíte dobře a že na místo po panu doktorovi Motejlovi usedne člověk, který si to zaslouží a který bude v jeho šlépějích nadále pokračovat.

Děkuji vám za vaši pozornost a děkuji panu prezidentovi za nominaci, kterou mne vyznamenal. Děkuji.

Jan Zahradník
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (7. září 2010)