Na vzniku a průběhu kůrovcové kalamity se podílí současné počasí, pro vývoj kůrovce velmi příznivé, o tom není sporu. Dalšími viníky jsou ale také tři ministerstva.
Za prvé je to ministerstvo zemědělství. Bývalý ministr Jurečka měl a mohl vědět, že se v lesích na Moravě objevují první kůrovcové stromy. Měl přijmout opatření, aby se stromy napadené kůrovcem mohly vytěžit mimo režim veřejných zakázek, který je neobyčejně nepružný a pro zasahování v takovýchto krizových stavech naprosto nevhodný.
Velký díl viny leží na ministerstvu životního prostředí. Ministr Brabec v první řadě neměl podporovat ekologické aktivisty v jejich snaze přeměnit Šumavu na divočinu, kde je kůrovec součástí přírody a může si dělat, co chce. Podléhá mu také Česká inspekce životního prostředí, která měla konat, co je její povinností. Ukazuje se, že zřejmě nekonala.
Třetí ministerstvo, které je odpovědné za správu státního majetku, je ministerstvo financí, řízené většinu minulého volebního období panem Babišem. Lesy České republiky jsou podobné národnímu podniku Budvar. Také je plně ovládá stát. Zatímco do problémů Budvaru Babiš zasahoval, jak mohl, v případě LČR byl zticha. Proč asi?
Co tedy s tím dělat? Mohou Lesy České republiky kalamitu zvládnout? Myslím, že za současných podmínek nemohou. Dokud bude na většině území národních parků pod správou MŽP platit princip absolutní bezzásahovosti, bude tam stálá líheň kůrovce. Je nezbytně nutné přijmout krizová opatření. Pozastavit platnost zákona o ochraně přírody a krajiny v těch jeho částech, které upravují hospodaření v lesích v národních parcích. Začít tam opět proti kůrovci zasahovat tak, jako v ostatních lesích. Je nutné ve spolupráci všech českých lesníků neprodleně vypracovat národní záchranný plán pro české lesy. Jen se obávám, zda po zničujícím ideologickém působení ekologických aktivistů není pro naše lesy možná už pět minut po dvanácté.
Jan Zahradník