Babiš uklidňuje hospodské. Proč asi?

Odvolávám, co jsem slíbil, a slibuji, že to nebude tak zlé… Tak nějak by si člověk mohl přeložit „hru“, se kterou nyní vyrukoval ministr financí Andrej Babiš. V hlavní roli jeho dramatu (nebo hořké komedie) vystupuje EET. Tedy elektronická evidence tržeb, která začne už 1. prosince, kdy se do ní zapojí hotely a restaurace. Od 1. března 2017 začne platit pro maloobchod a velkoobchod a od 1. března 2018 také pro ostatní živnosti.
Napsáno a řečeno o EET už bylo mnohé. Babišovi se ji podařilo ve Sněmovně protlačit, ale s jejím blížícím se startem má stále potřebu ji obhajovat, kde se dá. Najednou uklidňuje hospodské kvůli pokutám. V případě, že dojde k výraznému zvýšení jejich tržeb po zavedení EET, nebudou se prý postihy první dva měsíce udělovat. Tedy většinou, tvrdí Babiš. A Celní a Finanční správa nebudou podle něho po první dva měsíce udílet sankce. A v EET prý nebude spropitné číšníkům.
„Takže klid, prudké zvýšení tržeb po zavedení EET samo o sobě k zahájení daňové kontroly nepovede,“ tvrdí Babiš.
Ministr financí se podle všeho znenadání podíval do kalendáře a zjistil, že krajské a senátní volby jsou za dveřmi a je třeba zkusit nasbírat nějaké kladné body u podnikatelského sektoru, z jehož části kvůli zavádění EET čelí ostré kritice. Na tento „špek“ mu snad nikdo jen tak neskočí. Jde o příliš průhledné a rádoby vstřícné hraní na city. City ovšem stranou, protože EET není nic jiného, než další házení klacků drobným podnikatelům pod nohy a otravování jejich živností.

Ministr Brabec zřejmě slyší téct vodu v domácnostech

Ministr životního prostředí Richard Brabec (za ANO) zřejmě slyší trávu růst. Tedy lépe řečeno, slyší pitnou vodu v domácnostech téct. Jak jinak by mohl prohlásit, že doba vodního blahobytu, ve které ČR žila poměrně dlouho, skončila. A tak nachystal zdražení pitné vody a ve vší tichosti připravoval skrytou daň za vodu, jejíž výnos z podstatné části spolkne Státní fond životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí chce v novele vodního zákona postupně zvedat cenu podzemní vody, během šesti let by se měly poplatky za její čerpání zvednout na trojnásobek.

Ministr Brabec přitom argumentuje velmi podivně, a to tím, že tyto poplatky se od roku 2002 nezměnily a odběratele tak nic nemotivuje vodou šetřit. Už ale zapomněl dodat, že trendem posledních let je právě snižující se spotřeba. Ta loni klesla v Česku na další historické minimum a činí asi 120 litrů denně na jednoho obyvatele (hygienické minimum deklarované Světovou zdravotnickou organizací je 100 litrů). Další věcí, kterou ministr zamlčel je fakt, že voda i tak zdražuje ze všech energií nejvíc, účty za ní platí lidé stále vyšší.

Zavedení skryté daně za vodu zaštituje ministr Brabec bojem se suchem. A mluvčí jeho resortu ihned neopomněla zdůraznit, že ministerstvo nemůže ovlivnit skutečnost, že to vodohospodářské firmy promítnou do ceny. A jak spotřebitel pozná, jestli se skutečně zdražuje proto, že se zvedl poplatek, aby byla ona investice na boj se suchem, nebo proto, že koncern chce více vydělat?

Počínání ministra Brabce však ukazuje i na to, že to ve vládní koalici opět skřípe. Záměr zvýšit poplatky za podzemní vodu kritizuje ČSSD a podle premiéra Bohuslava Sobotky nebudou hlasovat pro kroky, které by vedly ke zdražení vody pro domácnosti. Mnohé hlasy přitom poukazují na to, že programové prohlášení vlády hovoří pouze o podpoře opatření na zadržování vody v krajině, nikoli o zdražování pitné vody. Zřejmě na to ministr Brabec jaksi pozapomněl, nebo to prostě zkouší.

Boj o vodu tedy zažehl další spor ve vládní koalici. Není to poprvé, co se vládní strany v lecčems rozcházejí, jde už o jakýsi smutný folklor. Zažehnutý oheň zase zcela jistě uhasí, byť ještě nezdraženou vodou. Je na občanovi, jaké ponaučení si z toho vezme.