Vánoční poselství F. P. Churche

Vánoční tradice

 Na Nový rok to bude 11 let, co v německém Wuppertalu zemřel Jiří Loewy. Patřil k těm sociálním demokratům, kteří se po roce 1948 nenechali pohlit KSČ a proto skončil na šest let v komunistické lágru. Po návratu z emigrace psal mimo jiné do Lidových novin a tam jsem rád četl jeho komentáře a fejetony. Jedním jeho krásným počinem bylo zavedení tradice každoročního publikování dopisu, který na konci 19. století napsala jedna americká holčička a odpovědi na něj, kterou napsal jeden starý americký novinář. Za života Jiřího Loewyho Lidové noviny tuto tradici udržovaly, po jeho smrti ji ještě nějakou dobu udržovala Petruška Šustrová. Myslím, že v minulém roce vyšly již Lidové noviny na Vánoce bez tohoto krásného článku.Dovolím si proto uvést na těchto stránkách text, jak jej v Lidových novinách publikoval Jiří Loewy:

 Vánoční poselství  F. P. Churche

Čechy, Němce a Francouze čeká každoroční nadílka shodně na Štědrý večer; příslušnými nadpřirozenými dárci jsou v těchto zemích Ježíšek, der Weihnachtsmann a Petit Papa Noel. Štědrý den Angličanů a Američanů se spíše podobá našemu Silvestru. Dárky se dávají až 25. prosince ráno. V anglosaském prostředí je pro nadílení příslušná mikulášská inkarnace, Santa Claus. Všechny tyto – ale i další – štědře nadělující nadpřirozené bytosti už odedávna zaměstnávají fantazii dětí. Aspoň do té doby, než odhalí šedou životní realitu, že naděluje tatínek. Je tomu více jak sto deset let, co jedna americká holčička chtěla mermomocí vánočnímu tajemství přijít na kloub, a to s pomocí redakce novin. Jmenovala se Virginie O’Hanlonová a žila s rodiči v New Yorku. Jednoho dne roku 1897 napsala deníku Sun čtenářský dopis: „Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy, prosím: Chodí Santa Claus?“ V oddělení dopisů si s tímto dotazem nevěděli rady. A v celé redakci zavládly rozpaky. Nakonec dopis přistál na stole zkušeného novináře Francise P. Churche, syna baptistického kazatele, jenž za války Severu proti Jihu pracoval jako frontový dopisovatel deníku New York Times. Bylo o něm známo, že ho máloco dokáže vyvést z míry. Věděl si tedy rady i nyní s dotazem na existenci Santa Clause. Především si uvědomil, že nesmí zklamat dívčinu důvěru v informovanost a pravdomluvnost printmédií.A tak jí v obvyklé časové tísni redakčního provozu za pár minut napsal osobní odpověď. Text vyšel příštího dne v Sunu.„Milá Virginie, Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému, nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu.“A pokračoval: „Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii – nic z toho, co činí život snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám. Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý den vyslal lidi, aby Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to dokázalo? Žádný člověk ho nemůže uvidět jen tak. To ale vůbec nic nedokazuje. Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoliv vidíš, nikdy nespatříš celé. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který nedokáže protrhnout žádné násilí. Poodhrnout ten závoj může pouze víra a poezie a láska. Pak najednou spatříme všechnu krásu a nádheru za ním.Asi se zeptáš, jestli je to pravda. Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije a bude žít věčně. Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti, jako jsi Ty, a naplnil radostí každé otevřené srdce. Veselé Vánoce, Virginie, Ti přeje Tvůj Francis Church.“ Výměna dopisů mezi osmiletou Virginií a redaktorem Churchem se odehrála v prosinci 1897 – před 117 lety. Sklidila nesmírný úspěch, redakce byla zasypána tisíci souhlasných čtenářských dopisů. Newyorský deník Sun ji od té doby uveřejňoval vždy znovu v předvánočním týdnu, ještě mnoho desetiletí po roce 1906, kdy Francis P. Church vydechl naposledy. Dopis se stal nedílnou součástí tradice listu až do roku 1950, kdy deník zanikl.Tehdy ale převzaly štafetu četné angloamerické i mnohé jiné noviny a časopisy po celém světě, v Evropě také německý týdeník Welt am Sonntag. Oba dopisy – dávná dětská otázka a nadčasově moudrá, úsměvná odpověď novinářova – tak nezanikly ani roku 1971 smrtí Virginie O’Hanlonové, ředitelky školy ve výslužbě; ozývají se v různých koutech světa podnes. V roce 1999 převzaly tuto štafetu poprvé i naše Lidové Noviny. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Přejme si, aby tichá štafeta naděje a dobra obstála v konfrontaci se silami temnot, zla, vražedné nenávisti. Přejme tomuto poselství lásky slovy dávno zesnulého amerického novináře Francise P. Churche, aby nikdy nezaniklo a zaznívalo na světě lidí ještě za desetkrát deset tisíc let.

Děkuji Jiřímu Loewymu za jeho krásné poselství a přeji vám veselé Vánoce a hodně zdraví a štěstí v novém roce.

Váš Jan Zahradník

 

Dobrá zpráva a úspěch

Buďme struční. Jihočeský poslanec a bývalý hejtman Jan Zahradník podal v Poslanecké sněmovně PČR návrh na vynětí KU Maňávka ve vojenském prostoru Boletice ze správy „armády“. Neznamená to nic jiného, než že obce a jejich občané zejména v Horní Plané budou moci toto území časem využít pro své potřeby. Této pro Jihočechy dobré zprávy se podařilo dosáhnout vytrvalou prací Jana Zahradníka a přesvědčováním jeho kolegů o vhodnosti podpořit tento návrh. Tedy jedna pozitivní zpráva a současně poděkování všem poslancům, kteří tento návrh podpořili.

Klidné Vánoce a úspěšný start do roku 2015

Dovoluje si Vám všem popřát klidné prožití Vánoc a úspěšný vstup do nového roku 2015. Přejeme Vám mnoho zdraví, profesních i osobních úspěchů a plno optimismu.

prani

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí je důležitý

projev Jana Zahradníka v Poslanecké sněmovně PČR:
Dámy a pánové,
 
já považuji za svou povinnost i ve třetím čtení se vyjádřit k navrhované novele zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, protože ji považuji za velmi významnou nejen tedy pro ochranu životního prostředí, ale také i pro naši ekonomiku, pro její konkurenceschopnost a pro její rozvoj. Znovu připomínám významné momenty v tom zákoně.
 
Připomínám definici dotčené veřejnosti a připomínám také i její legitimaci podávat žaloby v průběhu řízení o posuzování vlivů na životní prostředí. Připomínám, že podle navrhovaných paragrafů v daném zákoně má tato dotčená veřejnost významnou legitimaci, je totiž oprávněna podat žalobu k ochraně veřejného zájmu proti rozhodnutí příslušného úřadu.
 
Čili jaksi dostáváme se opět zde do konfliktu s tím, co znamená veřejný zájem. Veřejný zájem je něco, co je jedním z nejvýznamnějších politických úkolů v různých stupních samosprávy. Já jsem v územní samosprávě angažován již 24 let. Byl jsem před 24 lety zvolen v prvních svobodných volbách do městského zastupitelstva v Českých Budějovicích, byl jsem tehdy krajským hejtmanem účastný na regionální samosprávě, teď mám tu čest být tady. Ale vždycky jsme měli jeden z velkých úkolů stanovit, co to je veřejný zájem, jaké stavby, jaké záměry jsou ve veřejném zájmu. Na úrovni obce rozhoduje zastupitelstvo vydáním usnesení o územním plánu, na úrovni kraje o zásadách územního rozvoje a na úrovni státu stanovením politiky územního rozvoje. Vždycky přitom probíhá významná debata s dotčenou veřejností, probíhá významná politická debata. Nezastírejme si, že stanovený veřejný zájem také rozhoduje i o cenách pozemků, o možnostech realizace záměrů. Zatím ve stávající legislativní úpravě má tuto legitimaci nejvyšší státní zástupce a veřejný ochránce práv. Nyní máme zvážit, zdali svěříme přímo ze zákona tuto legitimaci i dotčené veřejnosti. Tady se přimlouvám za to, abychom vzali v úvahu pozměňovací návrh D4 výboru pro životní prostředí, který upravuje tuto ze zákona vznikající tak silnou legitimaci moci ve veřejném zájmu podávat žaloby.
 
Dalším významným aspektem je odkladný účinek podaných žalob. Opět, automatický odkladný účinek může mít dalekosáhlé důsledky pro realizaci záměrů. Ten, kdo chce záměr realizovat, a já tady s klidným svědomím použiji slovo developer, to není žádná nadávka, to není žádné utržení na cti, to je prostě označení člověka, který má dostatečný myšlenkový potenciál, má dostatečnou odvahu a také je schopen shromáždit finanční prostředky, aby realizoval záměr. Aby tento developer připravoval svůj záměr, musí k tomu vynakládat už při samotné přípravě finanční prostředky. Potom každé zdržování, každé odklady samozřejmě mu přenášejí ztráty. Jsou-li pak doprovozeny rozhodnutím o tom, že jeho záměrem je v rozporu s ochranou životního prostředí, nechť jsou ty prostředky vynaloženy marně, ale ono se může stát, že mohou být protesty, které mohou být pouze jaksi zdržujícími protesty, průtahy a i tady ale mají odkladný účinek.
 
Navíc, a to je třetí, může je podávat dotčená veřejnost vybavená velmi silným mandátem.Tady opět se objevuje návrh D13, který, podle mého názoru, významným způsobem modifikuje v zákoně předložený odkladný účinek. Opět se přimlouvám za jeho podporu. Je to návrh, který byl schválen výborem pro životní prostředí, hospodářským výborem.
 
No a konečně v této části jaksi v časové posloupnosti procesů, je zde nutno stanovit, co se bude dít se záměry podanými do té doby, než ten náš zákon, pokud bude schválený, nabude právní moci.Tedy asi retroaktivita, která je navrhovaná. Mohou být již probíhající procesy v rámci posuzování vlivu na životní prostředí vráceny a znovu posouzeny podle tohoto, námi teď projednávaného zákona. I zde existují významné pozměňovací návrhy. Už jsem tady o nich jednou mluvil. Je zde návrh, který předložila paní poslankyně Pěnčíková, jako B14 a jeho určitá modifikace, ve vztahu tedy k ochráncům životního prostředí, zjemnění, bylo schváleno jako D18 výborem pro životní prostředí.
 
Dámy a pánové, já jsem si dovolil podat návrh, který je tady evidován jako návrh pod písmenem E1, E2, E3. Návrh, který má jak vymezit územní příslušnost dotčené veřejnosti. Myslím, že tak široký mandát, který v návrhu je stanovený, tedy občanská sdružení s minimálně tříletou historií, případně disponující dvěma sty podpisy lidí odkudkoliv, bez jasného vztahu k dotčenému území, dávají tedy různým občanských sdružením nevládním organizacím, ekologickým aktivistům, významnou sílu kdykoliv vstupovat. A ten jejich mandát, se mi zdá, že není dobrý.
 
Dovolil jsem si navrhnout, aby, jak v případě existujících s tříletou historií disponujících organizací, tak i tedy těm, co disponují dvěma sty podpisy, vždycky muselo být minimálně padesát podpisů lidí, kteří mají místo trvalého pobytu v dotčeném území. Tak jsem to tam formuloval. Čili aby jak ta historická existující, tak i ta nově ad hoc vzniklá vždycky musely doložit minimálně padesát podpisů lidí s trvalým podpisem v dotčeném území. Já vím, že tady ministerstvo k tomu dalo negativní stanovisko. Opírá ho o judikaturu soudního dvora EU, které stanovuje nevládní organizacím opět velmi volný mandát. Nelze pro ně stanovit podmínky, které mohou splnit pouze jiné fyzické nebo právnické osoby. Jako je například podmínka bližšího či vzdálenějšího sousedství se zařízením, nebo podmínka být tak, či onak dotčen účinkem o provozování. No, to je přeci obrovsky silný mandát.
 
Je možné, že takovýmto mandátem mohou být nadána občanská sdružení v zemích, kde má takovéto řízení tradici. Kde tyto postupy a i účast občanských sdružení a občanské společnosti má své dané mantinely, vymezené tradicemi, vymezené zvyky i určitou prostě slušností.
 
Ale u nás bohužel se někdy stává, že občanská sdružení, dotčené organizace, ekologická sdružení, ekologičtí aktivisté, zneužívají toto své právo už dnes. Představme si, co se bude dít, když budou nadány takovýmto obrovským mandátem. Já vím, že moje prosba o podporu toho mého návrhu bude pro vás možná těžko zvažovatelná, když máte před sebou, nebo je zde negativní postoj ministerstva. Ale přesto si myslím, že bychom se mohli zkusit vzepřít těmto judikátům, vzepřít se tomuto mínění EU a říci – my přece u nás chceme, aby aspoň minimum lidí muselo být z toho dotčeného území. Aby ta DUHA musela aspoň padesát podpisů z toho místa, kde se záměr realizuje, získat.
 
Tak proto vás o podporu těchto svých návrhů prosím. Takže to je otázka, s kterou jsem si dovolil zde vystoupit. Pan zpravodaj navrhuje určitou proceduru, ale k tomu se zatím vyjadřovat nechci a tímto si dovolím poděkovat vám za pozornost.

Neúsporně úsporný rozpočet resortu životního prostředí

Názor Jana zahradníka přednesený v Parlamentu ČR:
Rozpočet kapitoly Ministerstva životního prostředí vypadá na první pohled velmi úsporně. Příjmy se snižují ve srovnání s rokem 2014 na 68,3 procenta, výdajový limit klesá na 72,6 % skutečnosti roku 2014. V žádném případě se ovšem nejedná o úspory.
Kapitálové výdaje podle mého názoru klesají proto, že i když programové období evropských programů začíná již v příštím roce, nebo začalo již letos a mělo by tedy v příštím roce být již v plném běhu, tak zřejmě v plném běhu nebude, protože programy, jak tady zmiňoval včera pan předseda klubu TOP 09 Kalousek, nejsou připraveny. Provozní výdaje se naopak zvyšují o 186 mil., tedy na úroveň 106,4 % roku 2014 a kapitálové výdaje, které jsem zmínil, klesají na 62,9 %.
Co se týká provozních výdajů, tak i v tomto rezortu dochází k navýšení počtu zaměstnanců úřadu Ministerstva životního prostředí o 21 z 558 na 579 a k navýšení prostředků na jejich platy o 20,1 mil. Kč.
Mluvil jsem o kapitálových výdajích a o jejich možné souvislosti s nedobrou připraveností na nastávající programové období. Co je podle mého názoru těžko pochopitelné, je to – a už jsem se o tom tady zmiňoval jak ve svém předchozím vystoupení v prvním čtení, tak i na jednání výboru -, že rezort vůbec nerozpočtuje finanční prostředky na programové období 2014-20. Když se podíváme na tabulku, jak jednotlivé rezorty přistupují k tomuto problému, tak zjistíme, že některé rezorty rozpočtují náklady na končící programové období, i na to, které bude nastávat. V tomto případě životní prostředí patří mezi ty rezorty, kde není na to rozpočtováno nic. Znamená to, že příprava operačního programu životní prostředí bude financována z nějakého jiného zdroje nebo z nějakých ušetřených prostředků z roku 2014? Jak se rezort hodlá vypořádat s financováním výzev, které mají menší rozsah, které mohou již v tomto nastávajícím roce přijít, tedy například programy na výměny kotlů nebo zateplení budov. To jsou poměrně malé projekty, které mohou být ovšem velmi užitečné pro občany a jejichž realizace není tak náročná.
Stejný problém nastane, pokud by přece jenom vláda dokončila například jednání o operačním programu životní prostředí a bylo by potřeba vynakládat prostředky na kofinancování. Rovněž tyto prostředky, mají-li být regulérně vynakládány, by měly být v rozpočtu financovány.
A nakonec kdyby opravdu došlo k vyhlašování výzev a jejich realizaci, z jakých prostředků budou financovány náklady na jejich administraci? Myslím, že v případě tak důležitého programu, jako je operační program životní prostředí, není možné říci, tak jak odpověděl pan náměstek ministra financí Ing. Gregor na jednání výboru pro evropské záležitosti, že se to nějak vyřeší prostě, že na to prostředky jsou, že na účtech Státního fondu životního prostředí je 6 mld. korun. Jak už jsem řekl, týká se to i dalších rezortů.
Dalším neřešeným problémem rezortu životního prostředí je požadavek na navýšení výdajů kapitoly o výdaje, které souvisejí s příjmem za emisní povolenky. Je tomu tak, a to je celkem pochopitelné při rozpočtovém financování, že žádný výdaj nesmí být uvolněn, dokud pro něj nebyl v rozpočtu přijat příjem, což u emisních povolenek znamená, že my je nemáme v rozpočtu dopředu, ony budou v rámci aukcí ty příjmy přicházet teprve v průběhu roku. I zde to žádá nějakou systémovou změnu tak, aby například program zelená úsporám, který je právě z příjmů za emisní povolenky, z jejich aukcí, realizován, mohl být financován.
Stejně tak je neřešený problém nedostatku zdrojů na krytí zákonných nároků, které byly vzneseny, zejména se to týká zákonných nároků, které byly vzneseny ve vztahu k Agentuře ochrany přírody a krajiny od Lesů ČR. Jsou to tzv. náhrady za újmy, které byly LČR způsobeny, kdy původně se stát tímto nárokem nechtěl zabývat, protože se nezdálo, že by přesun peněz z jedné kapsy státu do kapsy druhé měl být nějakým problémem, ovšem Agentura ochrany přírody a krajiny začala prohrávat soudní spory v těchto věcech s organizací Lesy ČR a bude potřeba tyto peníze vyplácet zpětně.

Myslím si, že v návrhu rozpočtu tento problém řešený není.

Co se týká příspěvkových a rozpočtových organizací, které zřizuje ministerstvo, tady dochází k zajímavému jevu, který spočívá v tom, že u mnohých těchto organizací dochází k navýšení příspěvku, případně k navýšení výdajů v rámci rozpočtu, který převyšuje avizované navýšení platů pro zaměstnance těchto organizací. Například u Agentury ochrany přírody a krajiny dochází k navýšení o 12 mil., z toho na platy 6 mil. Česká inspekce životního prostředí navyšuje o 12 mil., z toho na platy 3 mil. Národní park České Švýcarsko, což je organizační složka státu, navyšuje o 14 mil. Kč, z toho na platy 0,7. ČHMÚ, Český hydrometeorologický ústav navyšuje o 38 mil., z toho na platy 16. Tady bylo na výboru zodpovězeno, že se jedná o prostředky pro zlepšení služby, což v současné době všichni vítáme a vyžadujeme, aby meteorologická služba fungovala excelentně.

V případech Národních parků Šumava, Krkonošského národního parku a Národního parku Podyjí, tam je to navýšení ve výši 4 mil. Kč v prvním dvou případech a 0,7 mil. Kč v případě Národního parku Podyjí. Je to věnováno pouze a jenom na platy. Opět je tady disproporce. Kam půjdou ty peníze, ta diference mezi nárůstem a využitím na platy? Co bude v těch organizacích realizováno, aby bylo potřeba zvyšovat příspěvky v takovéto výši?

Ještě bych chtěl upozornit na jednu věc. Tou věcí je to, že v rozpočtu našeho resortu narůstají příspěvky pro nevládní neziskové organizace. Narůstají o 10 mil. Kč – z 10 na 20. Vesměs nebo z velké části tedy se jedná o projekty na vzdělávání a osvětu. Tady je potřeba si klást otázku, jaký to má smysl, zdali tyto organizace mají suplovat vzdělávání, které z principu patří do kompetence školského systému. A tady je třeba položit si po pravdě otázku: Nejedná se nakonec o peníze na další šíření zelené ekologistické ideologie? Myslím, že daleko účelněji by bylo možné tyto prostředky vynaložit na projekty, které skutečně zlepšují stav životního prostředí. Toto ale zřejmě návrh rozpočtu v úmyslu nemá.

Ministerstvo financí neakceptovalo žádost o navýšení prostředků na financování opatření v rámci programu péče o krajinu. To byl zase požadavek o navýšení o 50 mil. Kč. Nebyl vyslyšen. V rozpočtu máme položku 76 mil. Kč. Program péče o krajinu je jedinečný program s 18letou tradicí, který podporuje provádění specifické péče o přírodu a krajinu a zajišťuje plnění konkrétních potřeb menšího rozsahu v rámci zvláště chráněných území, financování opatření, která vyplývají z plánu péče o tato území, a také umožňuje realizovat a financovat opatření ve volné krajině – sečení luk, podpora záchranných stanic pro živočichy, případně podpora obcím pro výsadbu izolační zeleně v jejich sídelních územích.

Dovolil bych si tady navrhnout navýšení této položky o 50 mil. Kč a předkládám z toho důvodu pozměňovací návrh, kde navrhuji v kapitole 315 – Ministerstvo životního prostředí na rok 2015, výdajový blok 2.1 Ochrana přírody a krajiny, výdajový okruh 2.1.1 Zlepšování stavu přírody a krajiny – navýšení položky 2.1.1.1 Program péče o krajinu o 50 mil. Kč, a snížení kapitoly 398 – Všeobecná pokladní správa o 50 mil. Kč. Odůvodnění už jsem tady vlastně řekl.

Zároveň tedy vzhledem k tomu, že se jedná o podrobnou rozpravu, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který byl vložen do systému pod číslem 1714.

Dalším výdajovým rozpočtovým místem je Báňský úřad. Tady bych si dovolil nevyjadřovat se k tomu. Není to příliš komplikovaný materiál a já jsem dokonce na jednání výboru pro životní prostředí návrh rozpočtu Báňského úřadu podpořil.

Čemu bych se ale chtěl věnovat ještě, je část rozpočtu týkající se Státního fondu životního prostředí. Tento rozpočet nevykazuje žádné příliš výrazné odchylky od předchozích let. Je třeba ale konstatovat, a to jste si všichni asi museli povšimnout, že navrhovaný rozpočet Státního fondu životního prostředí se daleko více věnuje příjmům než výdajům. Dá se říct, 80 % toho materiálu z hlediska počtu znaků patří rozboru příjmů a zbytek tedy výdajům. Příjmy uvádí v časové řadě, doprovází je grafy. U výdajů dokonce chybí i meziroční srovnání. Není divu, nakonec bych chtěl říct, protože z hlediska příjmů je situace Státního fondu životního prostředí velmi složitá. Tyto příjmy setrvale klesají. Například příjmy z poplatků za odpadní vody klesají o 130 mil. Kč, poplatky za odebrané množství vody o 100 mil. Kč, poplatky ve složce ovzduší klesají o 200 mil. Kč. Poplatky ve složce odpady klesají o 50 mil. Kč. Příjmy z poplatků za autovraky dokonce o 450 mil. Kč. Jedná se vždycky o srovnání s rokem 2006, případně v případě autovraků o srovnání s rokem 2009.

V návrhu je zmiňováno, že by se tento neblahý stav měl vyřešit pomocí legislativních změn, které bychom tady měli provést my na návrh ministerstva nebo lépe řečeno vlády. Ovšem tady je třeba uvést tři zásadní argumenty. Za prvé ta situace asi dokladuje to, že veřejné výdaje vynakládané do zlepšování životního prostředí jsou evidentně naplněny, jsou úspěšně naplněny, a že se životní prostředí zlepšuje a tím tedy klesá poplatková povinnost za jeho zhoršování. Za druhé ani Sněmovna, ani ministerstvo tady nejsou od toho, aby dělaly legislativní změny za účelem příjmů jednoho izolovaného fondu. A nakonec za třetí – zvyšováním poplatků by docházelo ke zvyšování nákladů soukromého sektoru a tím ke snižování konkurenceschopnosti České republiky.

Co se naskýtá, je položit si otázku a ani bych si netroufal na ni chtít nějakou odpověď, ale otázka podle mne musí být položena: Zdali tedy má oprávnění, aby Státní fond životního prostředí nadále existoval.

Co se týká ještě rozpočtu fondu, tak se znovu vracím k tomu, že zde evidentně jsou zde neuvedeny položky na financování operačního programu životního prostředí v roce 2015. To už jsem ale podrobně zmínil, když jsem mluvil o resortním rozpočtu.

Na závěr svého projevu bych si dovolil položit otázku panu ministrovi financí a panu ministrovi životního prostředí. Ta otázka se týká právě připravovaného operačního programu životní prostředí, který ve své šesté verzi uvádí – tady se na to musím podívat – v rámci specifického cíle snižování enviromentálního rizika a rozvíjení systému jejich řízení.

Je to specifický cíl 5, který mezi podporovanými projekty uvádí projekty rekonstrukce zařízení výrob, zabezpečených chemickými látkami. Rekonstrukce chladicího zařízení, změna chladiva, snížení množství kapalného čpavku, náhradou chladicího zařízení, modernizací rozvodů. Protipožární izolace zásobníků LPG. Vybudování bezpečného stáčení vstupních surovinových produktů. Rekonstrukce skladovacích nádrží včetně realizace havarijních jímek. Rekonstrukce skladů hořlavých kapalin. Rekonstrukce skladovacích nádrží kapalných uhlovodíků, rekonstrukce skladů kapalných průmyslových hnojiv, výstavba zabezpečení skladů agrochemikálií. A ještě asi pět dalších.

Typy příjemců těchto příspěvků: právnické osoby, kraje, obce, dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace, státní podniky, spolky, pořád dobré, organizační složky státu, podnikatelské subjekty.

Musím si tedy položit otázku, kterou směřuji k panu ministru financí nebo životního prostředí, zdali zde nevzniká konflikt zájmů, zdali to, že je pan ministr financí zároveň majitel agrochemického holdingu Agrofert, neindikuje další z mnoha střetů zájmů. Když se tady mluvilo na začátku dnešního jednání o velikém problému skladu munice ve Vrběticích a Vlachovicích, pan premiér výrazně apeloval na odpovědnost soukromých podnikatelů v těchto skladech. Já si říkám, jestli náhodou také by při skladování chemikálií, agrochemikálií, průmyslových hnojiv kapalných, pevných, já nevím, jakých, hořlavých kapalin, neměli mít tito majitelé, podnikatelé svoji odpovědnost a postarat se o jejich bezpečnost ze svých provozních nebo investičních zdrojů. To je na závěr položená tato otázka.

Tak jako moji kolegové zmínili, samozřejmě budu rád, když podpoříte předložený pozměňovací návrh, jinak samozřejmě můj postoj k návrhu rozpočtu je rezervovaný, a samozřejmě že jej jako opoziční poslanci nepodpoříme.

Děkuji za pozornost.