Mé hlasování o registru smluv

V den o hlasování o novele zákona o registru smluv jsem dostal v příloze mailu od Rekonstrukce státu podrobný návod, jak o této novele hlasovat. Vzhledem k tomu, že jsem se před volbami této nátlakové aktivistické organizaci neupsal, docela mne tento postup vytočil. Já jsem pro zákon o registru smluv nehlasoval ani při jeho prvním projednávání. Nelíbila se mi tehdy jednak povinnost národního podniku Budvar zveřejňovat své smlouvy, jednak to, že neprošel návrh, aby své smlouvy musely zveřejňovat i ty soukromé podniky, které masivně čerpají státní dotace, mimo jiné také Agrofert pana Babiše. S tím, že by novela umožnila to, z čeho ji aktivisté z Rekonstrukce státu již jaksi dopředu obviňují, nesouhlasím. Pro novelu jsem hlasoval proto, že to byla jediná cesta, jak z povinnosti zveřejňovat smlouvy vyjmout národní podnik Budvar. Jako Jihočechovi a rodilému Budějčákovi mi vadilo, že tato povinnost Budějovický Budvar významně v konkurenci se soukromými pivovary poškozovala. A nakonec, se zákonem o registru smluv nesouhlasím a považuji jej za nástroj aktivistů z Rekonstrukce státu v jejich tzv. protikorupčním tažení. Jenomže ta jejich svatá válka se týká všech, jen ne Andreje Babiše. Ten si může dovolit všechno, i třeba okrádat stát na daních. Od aktivistů má pokoj, vykoupený Šumavou a zákonem o EIA. Jenže to neplatí Babiš, ale náš stát.