Konečně úspěch, stát musí nadále platit za škody vzniklé ochranou přírody

Vážený pane místopředsedo, vážená paní senátorko, pane ministře, kolegyně, kolegové, máme zde zákon vrácený ze Senátu, novelu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Jenom připomínám, že to není poslední zákon s tímto číslem, s tímto označením, který dnes jako vrácený Senátem budeme projednávat. Čili Senát nám v jednom časovém intervalu vrací dva zákony, které se týkají ochrany přírody a krajiny. Je zde zřetelný určitý rozkol mezi názorem Sněmovny a názorem Senátu na tuto problematiku. Možná by stálo za to se trochu zamyslet nad tím, proč je zde tento zákon, proč naše návrhy, které tady procházejí ve Sněmovně, se senátorům zdají nepřijatelné. Jedno z možných vysvětlení, jedna z možných interpretací může být třeba taková, že je něco pravdy na tom, že senátoři mají daleko blíž ke svým senátním okrskům, že mají daleko blíže k obcím v těchto senátních obvodech, že mají daleko blíže k občanům, které pálí dané problémy, které možná my z výšky naší komory tak dobře nerozeznáváme.

Tento zákon, možná by se dalo říci malá novela zákona č. 114 ve srovnání s tím druhým, který budeme od 16 hodin projednávat a který je vlastně zákonem o Šumavě, tak není tak podstatný, nevěnují se mu média tak silně, nechodí nám do našich schránek stovky emailů a nedemonstrují kvůli němu lidé, kteří by se mohli cítit jím zasaženi, tady na Malostranském náměstí. Tento zákon prochází tiše. Já si myslím, že je hodně pravdy i na tom, co říká paní senátorka i co říkal i pan zpravodaj, nebo zástupce zpravodaje zemědělského výboru. Tento zákon prostě není podle mého názoru správný. Pan ministr to odbývá jakousi takovou zkratkou, že vlastně napravujeme nesystémový vztah, že stát vlastně nahrazuje škodu vzniklou jeho vlivem na hospodaření, které sám realizuje. Pan zpravodaj doktor Böhnisch to dokonce nazval incestem, takovéto počínání.

Já musím s tímto ostře nesouhlasit. Musím znovu připomenout to, co už jsem tady říkal. Existují přece státní podniky, které vlastně z principu hospodaří na státní půdě, která je v majetku státu, a které mají škodu z toho, že na této půdě dochází k omezení danému ochranou přírody, různými opatřeními, vyhlašováním chráněných území, rezervací. A ony tuto škodu mají, ta škoda se promítá do jejich hospodaření a ony jako řádní hospodáři musejí nějak s touto škodou počítat a měly by ji vykazovat.

Pan ministr říká, že u soukromých pachtýřů, pronajímatelů státní půdy, se dá tato věc řešit nájmem. Ale nájem je věc smluvní a v zákoně se jeho výše samozřejmě ošetřit nedá a nedá se ani v procesu zákonodárném předvídat.

A pak je ještě jedna věc, podle mého názoru neméně důležitá. Dneska zřejmě ta většina tady asi bude, schválíte, přehlasujete Senát a schválíte zákon v podobě, v jakém tady ze Sněmovny vzešel. A já bych jenom chtěl připomenout, abyste si uvědomili, že to může být první krok k dalšímu omezení. Pak se nám bude zdát zbytečné, aby třeba obce mohly žádat náhradu za škody, která na jejich majetku vzniká ochranou přírody. Takové město Kašperské Hory vlastní 5 000 hektarů na území Národního parku Šumava, k mnohým částem nemá ani přístup, nemůže na nich hospodařit a očekává, že stát mu bude kompenzovat ztrátu vzniklou hospodařením v těchto lesích. Zatím se tak děje, ale klidně se může stát, že tento zákon bude extendovat a že taková kompenzace třeba v budoucnu možná nebude.

A jako úplně poslední varování: Pořád ještě je zde určitá brzda, malinká sice, oježděná, ošoupaná, ale možná fungující, a to je to, že ekologičtí aktivisté pořád ještě cítí, že když někde budou svoje tužby realizovat a snažit se vyhlásit chráněné území, rezervaci na státním území, tak pořád ještě tady jí někdo říká pozor, ale my budeme za to muset, stát tedy, platit, my budeme muset žádat a stát platit náhradu té škody. I tohle prosím pěkně vezměte v úvahu.

Já svým kolegům a kolegyním z Občanské demokratické strany doporučím, abychom podpořili senátní návrh, a tedy abychom se na těch 101 hlasech potřebných k přehlasování Senátu svými hlasy nezúčastnili.