Takovýto dotaz jsem dostal od jednoho voliče prostřednictví Parlamentních listů, celou odpověď je možné si přečíst níže.
Vážený pane ,
kdokoli by znal odpověď na Vaši otázku a znal jednoznačnou metodu, jak tyto narušené jednice jednoznačně rozpoznat a mohl tím zachránit všechny budoucí oběti, zasloužil by si Nobelovu cenu. Vy se ale obracíte na mne a tak se Vám pokusím odpovědět. Ono to na první pohled vypadá tak, že u narušených jedinců, jak je nazýváte, se objeví jejich narušení až v okamžiku, kdy svůj hrůzný čin spáchají. Podrobnější pohled však ukazuje, že tomu tak není. Nepochybuji o tom, že Vašim dotazem cílíte na dva případy, které otřásly v prvním případě českou, ve druhém případě i světovou veřejností – na vraždu hostů v restauraci v Uherském Brodě a na vraždu cestujících v letadle v Alpách.Ukazuje se, že v obou případech existovaly náznaky, že s oběma muži, budoucími vrahy, něco není v pořádku. Zatímco v případě vraha z Uherského Brodu se jednalo spíše o stížnosti jeho spoluobčanů a pochybnosti mohou být ohledně vydání zbrojního průkazu, německý pilot byl opakovaně vyšetřován a léčen na psychiatrii. Co bylo důvodem k tomu, že se informace o psychickém stavu budoucího vraha v Uherském Brodě nedostala k lékaři, který vyšetřoval jeho psychické schopnosti při prodlužování platnosti zbrojního průkazu? Co bylo důvodem k tomu, že se informace o dlouhodobých psychických problémech německého pilota nedostaly k osobám, odpovědným za to, že byl shledán schopným řídit letadlo se 150 pasažéry? Podle mého názoru to byla jakási převrácená forma korektnosti, snaha neplést se do cizích věcí, nedělat ze zdánlivě drobného signálu aféru. Zdá se, že to byly fatálně špatné úsudky. Oba případy určitě povedou k opatřením, které se budou snažit podobné případy vyloučit. U nás vznikne pokus zpřísnit nároky na vydávání zbrojního průkazu, což bude určitě užitečné. Jen mám obavu, aby nenastal zase opačný efekt, tedy aby nebylo slušným, odpovědným a psychicky způsobilým lidem výrazně ztíženo držet střelnou zbraň. Otázka, co s problémem leteckým, je neméně složitá. Mnoho lidí si myslí, že mají lidské právo cestovat, kam se jim zamane, jedinou podmínkou je na to mít peníze. To využívají ony nízkonákladové letecké společnosti, které srážejí náklady na let co nejníže. Pak jsou k dispozici jen dva piloti, takže když jeden musí z kabiny odejít, druhý zůstává sám. Vím, že existují statistiky o tom, že letecká doprava je zdaleka nejbezpečnější, včetně té nízkonákladové. Jenže cestování vždy bylo trochu nebezpečné a kdybychom trvali na stoprocentní bezpečnosti, nebylo by to z tohoto světa. Takže když sedáme do letadla, které je těžší než vzduch, musíme v koutku duše počítat s tím, že může spadnout. Kdo se s tím neumí vyrovnat, ať raději nelétá.