Vystoupení J. Zahradníka k zákonu č. 114 – “ ochrana přírody“

Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, k tomu zákonu o ochraně přírody a krajiny jsem už tady vystupoval mnohokrát. Argumenty jednak ve prospěch zamítnutí toho jeho tvaru, který dneska známe jako sněmovní verzi, jsem předkládal mnohokrát. Nyní bych rád zase složil své argumenty ve prospěch toho návrhu, který vzešel z legálního zákonodárného procesu v Senátu Parlamentu České republiky.

Nejdřív bych se chtěl pozastavit nad tím, co dnešní naše jednání provázelo. Za ty tři roky, které mám tu čest být zde ve Sněmovně, jsem nezažil, že by některý ze zákonů, které jsme projednávali, byl doprovázen takovou kampaní, která podle mého názoru nemá obdoby jak v délce trvání, tak i v intenzitě závěrečného dne, tedy dnešního dne, kdy máme na programu tento bod. Ta kampaň byla mimořádně k nám osobní a co do podkladů, z kterých vycházela, mimořádně lživá.Hnutí Duha – a tady musím říct, že pan kolega Votava správně ocitoval některé z mailů, které jsme dostávali – odvedlo velkou práci. Hledám teď dobře ten přívlastek – prostě ne dobrou, ale velkou práci. Ovšem stalo se, že ti lidé, kteří byli osloveni – já si ani dokonce nemyslím, že tak jako tomu bylo v případě senátního návrhu zákona o Šumavě, kdy ty maily byly čistě prefabrikované z jedné adresy z podobného tvaru. Tady dokonce mnozí lidé převzali zřejmě ten impuls od hnutí Duha a sami je dotvořili svými důvody, citovými pohnutkami mnohdy vysoce emotivními jak co do kladného přístupu, tak ale zase co do záporného přístupu.Pan kolega Votava citoval ty maily a já musím říci, že se postupem času zřejmě stalo, že ten vzor, který hnutí Duha posílalo svým respondentům, nějak zdegeneroval a pak už měly maily takový charakter, který obsahoval vyložené nepravdy. Jednou z takových tezí bylo, že máme zamítnout senátní verzi proto, že tato verze má zrušit národní parky. Nic takového se samozřejmě nestalo. Další takovou tezí, která tam byla zmiňovaná, bylo to, co tady kolega Votava zmínil, budování golfových hřišť, parkovišť, lunaparků. To slovo lunapark se asi používá proto, že se dobře rýmuje se slovem národní park, aquaparků a dalších různých takovýchto atrakcí.Dále je častým a typickým motivem, který je nám, zastáncům senátní verze, přisuzován, je snaha kácet. Kácet na Šumavě. Šumavu vykácet. To je naše snaha. O to se prý tady všichni snažíme. Ti lidé nevědí samozřejmě, o co vůbec jde. Nevědí, že největší těžby tady byly za ministra Bursíka a jeho ředitele Krejčího. Nevědí, že stávající ředitel Hubený plánuje těžbu 150 tisíc kilometrů za rok, naprosto nevídanou v době, kdy nehrozí žádná kůrovcová kalamita. Také je zde často kladen důraz na to, že jsme zkorumpovaní, že máme dostat nějaké peníze od jakýchsi developerů, od jakýchsi lidí, kteří chtějí Šumavu vybetonovat za účelem svých obchodních projektů. Toto jsou věci, které je třeba umět brát a umět se vůči nich obrnit. A to myslím, že naše profese, jakkoliv v čase dočasná politika přináší a musíme si na ni zvyknout. Ty emaily ale obsahují pak takové další části, které by někdy mohly vzbudit úsměv. Ti lidé připomínají, jak chodili s babičkou do zelených lesů a tam viděli zurčící potůčky a volají, abychom tyto zelené lesy pomohli zachovat, abychom je nekáceli, abychom jim dali nadále možnost žít. Tito lidé asi na Šumavě nebyli a neviděli ty mnohé a mnohé řady a hektary a tisíce hektarů uschlých stromů. Těch uschlých stromů od roku 1991, od doby, kdy park existuje, jsou tři miliony uschlých stromů. Dnešní kampaň vyvrcholila demonstrací tady na Malostranském náměstí a stánkem, který tam hnutí Duha postavilo. Ten stánek byl jako obvykle rámován krásnými obrázky na zelenou šumavskou přírodou a viděl jsem na vlastní oči, byl jsem se tam podívat, jak mnozí lidé tu jejich petici, kterou tady pan zpravodaj přinesl v nějaké žluté bedně, podepisovali. I to je součást běžného politického života. Ale znovu připomínám, že nic takového jsme tady ještě s jiným zákonem nezažili. Kladu si otázku, proč tomu tak je. Proč takovýto zákon, který se navíc týká určité části České republiky, vzbuzuje takovéto emoce. A jedna z mých tézí k tomu je to, že to naše hlasování, než se tady odehraje, ať už o senátní verzi nebo pak o setrvání na verzi sněmovní, má takový skutečně nevratný a trvalý charakter. Ono pak se stane to či ono. Buď se začneme k Šumavě chovat trochu rozumněji a k jejím obyvatelům vlídněji, anebo pomocí sněmovního tvaru zákona vyhlásíme divočinu na více než padesáti procentech území a pak se budeme divit, co se bude dít.Byl zde již zmíněn, myslím, že to udělal pan prezident, že zde běží opravdu jakýsi experiment. A to já tvrdím už delší dobu. Ten experiment tady započal a ten experiment, bohužel, zatím nemá žádného hodnověrného experimentátora, toho, kdo by ho řídil, kdo by byl za něj zodpovědný, kdo by pak přinášel účty. Pokud tedy bude dneska schválená sněmovní verze, tak tím experimentátorem se stane Poslanecká sněmovna Parlamentu.Já bych si dovolil, dámy a pánové, okomentovat některé sporné body ze senátní verze a chtěl bych se také vyjádřit již k věcem, které tady zazněly. Tou první věcí je § 15, paragraf, který je tím definičním paragrafem, který definuje, co to je národní park a který také pak definuje určité charakteristiky. Je tady vyčítáno Senátu, že namísto dlouhodobého cíle ochrany národních parků zavedl pojem účel národního parku. Možná i logicky se zamysleme nad tím pojmem dlouhodobý cíl. Cíl je kategorie, která je někde v budoucnosti, kterou si stanovujeme dosáhnout. Cíl v běhu na 100 metrů je vzdálený 100 metrů od startu, cíl maratonu 42 kilometrů. A tady máme cíl ochrany. Co se stane, až tohoto cíle bude dosaženo, pokud to v té sněmovní verzi bude schváleno. Až se cíl ochrany naplní, až bude dosažen. Řekneme si, teď už je ta příroda v pořádku, už ji můžeme pustit z toho sevření, kterou na ni uvalujeme? I tohle berte jako jeden z důvodů, proč obecně vzato cíl ochrany národních parků podle mého názoru do zákona nepatří. Jistě. Je správné stanovit si cíle ochrany jednotlivých zón národního parku. Cíl ochrany zóny přírodní, cíl ochrany zóny přírodě blízké, zóny zvýšené péče. Nevím, do jaké míry by měl smysl, ale přesto ho tam máme. Také cíl ochrany v zóně kulturní krajiny. Tam, kde žijí lidé, tam by tím cílem mělo být umožnit lidem dlouhodobě a trvale tam žít a uživit se. A umím si klidně představit, že po dosažení těch cílů je možné měnit tu zonaci a je možné trvalé, dlouhodobé omezení, které vyplývá z té zonace, tu trvalou, dlouhodobou ochranu tady nějakým způsobem limitovat.Senátní verze myslí i na zajištění a podporu udržitelného rozvoje územních samosprávných celků, jak říkáme. Myslí i na využití území pro vzdělávání, turistiku a rekreaci. Připomínám jenom, že obce a rozloha kulturní krajiny tam, kde jsou obce, kde žijí lidé, je necelých pět procent výměru národního parku.Dalším významným posunem je to, že klidová území národního parku, tedy ta území, kde nebude možné vstupovat, budou vyhlašována pouze v zóně přírodní a přírodě blízké. Tak to navrhuje senátní verze. Zóna zvýšené ochrany, kde převažuje příroda již poznamenaná člověkem, takovouto možnost nemá, stejně tak i zóna kulturní krajiny. Představa vyhlášení klidové zóny na návsi na Kvildě není podle mého názoru vůbec myslitelná.Třetí změna, která podle mého názoru senátní návrh životu obcí a jejich obyvatel prospívá, je vůbec definování zóny kulturní krajiny, ve které je dovoleno lidem žít a uživit se tam. To je podle senátního návrhu tvořeno zastavěným územím a zastavitelnými plochami obcí a vymezí se i na plochách, kde převažují člověkem pozměněné ekosystémy určené k trvalému využívání člověkem s cílem zajištění udržitelného rozvoje dotčených územně samosprávných celků anebo jiného veřejného zájmu. Tedy máme-li na Šumavě kromě chráněných přírodních entit, rostlin, zvířat také lidi, tak jim musíme aspoň to minimální místo vyčlenit tak, aby tam mohli žít a svůj rozvoj nějakým způsobem realizovat.A čtvrtým významným způsobem, který podle mého názoru obcím prospívá, je změna způsobu rozhodování v radě národního parku a podle mně prospěje i samotnému národnímu parku a rozumnosti, akceptovatelnosti a přijatelnosti rozhodnutí Správy Národního parku. Podle tohoto ustanovení, myslím, že to je § 20, musí orgán ochrany přírody patřičné dokumenty, jakými jsou třeba zásady péče nebo návštěvní řád, dohodnout s představiteli obcí, které jsou zastoupeny podle zákona v jiném paragrafu o ochraně národního parku a s představiteli krajů. Tedy celkem s 24 lidmi. To si myslím, že je užitečná věc. Odvolávat se na to, že stávající paragraf, který stejnou nutnost dohody vyžaduje od Rady národního parku, tak tam mi dovolte jednu pochybnost. Totiž Radu národního parku jmenuje ředitel správy a nikde není řečeno, kolik členů má ta Rada mít a jaké má mít složení, tedy kromě toho, že zakotvuje povinnost přijmout do té Rady představitele obcí, na jejichž katastrech národní park leží, a představitele dvou krajů.Vzniká tak obava – a věřte mi dobře – ta zkušenost obcí s chováním správy národního parku taková je, že by ředitel správy mohl jmenovat Radu tak, aby byli představitelé obcí a krajů při rozhodování v Radě vždy přehlasováni. Toho se obávám, a proto také si myslím, že není třeba nikterak pochybovat o tom, že ten úmysl obcím zajistit patřičný vliv a patřičné postavení je namístě.Vládní novela a ani její sněmovní podoba pak vlastně žádné řešení jednoho z nejzásadnějších problémů Šumavy, to je problému začlenění obcí do území parku, neřešily. Sněmovní verze v podstatě preferuje a zakotvuje jediný veřejný zájem, a to je řekněme vědecký národní park, národní park, určený pro vědce, ekology, „ochránce přírody“, aktivisty, tedy pro lidi, kteří chtějí Šumavu přeměnit z větší části jejího území na divočinu. Ale národní park není takové uzavřené území. Je to území, kde – jak už jsem mnohokrát řekl – žijí lidé, ale také tam lidé přijíždějí, aby mohli trávit svůj volný čas. Čili i toto bere senátní verze návrhu zákona o ochraně přírody na zřetel.Co se týká samotné ochrany přírody, tady je třeba říci, že až na drobné změny senátní verze ponechává ustanovení o ochraně přírody v zákoně ve srovnání s verzí sněmovní beze změny. Senátní verze na ochraně přírody nic nemění. Zůstávají téměř nedotčeny ochranné podmínky národních parků obecně a stejně tak zůstávají beze změny i bližší ochranné podmínky jednotlivých národních parků. Je tam pouze jedna možnost, a já myslím, že to také není úplně jednoduché a je to určitým způsobem kontroverzní věc, ale já trvám na tom, abychom ji uchovali v senátní verzi. Je to možnost vyznačovat nové turistické trasy, ale to by přece mělo být v souladu s tím, co pan ministr Brabec každodenně deklaruje, totiž že jeho zájmem je národní parky maximálně otevřít turistům. Jak jinak, než když se nám již bude zdát, že daná zóna je dostatečně ochráněna a umožnila by po značené cestě, po značené trase, návštěvu zájemců z řad turistů, tak aby bylo možno tuto trasu označit. Sněmovní verze takovouto možnost nedává.Dámy a pánové, tohle je věc, kterou jsem chtěl říci, abych jaksi vyvrátil to – já věřím dobře, že expresivní a takové emotivní – tvrzení pana ministra Brabce, že senátní návrh je /já nevím, jak bych to řekl/ je šumavský masakr motorovou pilou. To tedy si pan ministr, prosím pěkně, pane předsedající, vyřiďte mu to, dovolil hodně. Ani senátoři, ani šumavští občané, ani starostové nejsou takoví teroristé, aby se vydali do šumavských lesů s motorovou pilou. To zaměstnanci správy parku, budou-li následovat plánu pana ředitele Hubeného na 150 tisíc kubíků těžby, to oni budou činit. Co se s těmi stromy stane? Budou vyvezeny do Německa a prodány jako zisk národního parku.

Dámy a pánové, dostali jsme obrovské množství mailů. Pan kolega Votava řekl, že desítky. Byly jich opravdu stovky. Zase někde jsem četl, že jich bylo 20 tisíc. To tedy ne, to by nám zahltilo naše schránky. Tak to není. Ale byly jich možná stovky, možná několik set. Mnozí z nás jsme je četli a ty informace nás emotivně zatěžovaly. Když vás někdo neustále uráží a osočuje vás z toho, že jste zaprodanec nějaké lobby, tak to vám jistě zvýší tep a dotýká se vás to. Ale myslím, že je to naše povinnost.Myslím, že stejně tak je naše povinnost seznámit se s názory lidí, kteří na Šumavě žijí a kteří si ve svobodných volbách zvolili své zástupce, tedy obecní zastupitele, a ti si ze svého středu zvolili starosty obcí.Je zde brožura, kterou připravil Svaz šumavských obcí ve spolupráci s oběma kraji, Jihočeským a Plzeňským, která byla ve vytištěné podobě před začátkem dnešního jednání před 14. hodinou rozdána na stolky v jednacím sále. Já z té brožury něco odcituji. Chápu, že někdo z vás to nechce číst, ale přece jen bych upozornil na významné momenty, hodné vaší pozornosti.Tak především předseda Svazu měst a obcí České republiky pan magistr František Lukl se obrací na předsedu Poslanecké sněmovny – pardon, omlouvám se – na předsedy poslaneckých klubů /politicky je to takto lepší/ s prosbou o podporu senátního pozměňovacího návrhu. Uvádí tady: Ve znění schváleném Sněmovnou se otevírá cesta ke změně dosavadního složení Rad. Senátní návrh napravuje zásady práva na samosprávu, další rozpory s Listinou základních práv a svobod. To je stanovisko pana předsedy Lukla.Stanovisko Svazu obcí Národního parku Šumava, doprovázené razítky a podpisy 18 starostů, ukazuje jasně: Chceme na Šumavě žít, jsme její obyvatelé, žijeme v souladu s přírodou, říkají představitelé Svazu obcí národního parku, nikdy jsme přírodě neškodili. Naopak, našima rukama jsme Šumavu přivedli do stavu, kdy mohla být před dvaceti pěti lety vyhlášena národním parkem. Vládní předloha pošlapává naši historii, píší starostové, práci našich předků, zakazuje uchovat historické kulturní dědictví, zakazuje udržovat typickou středoevropskou krajinu, zakazuje péči o horské louky a lesy, nařizuje rozmnožovat kůrovce, uzavírá Šumavu před návštěvníky a předává právo rozhodovat o našich domovech aktivistům.Tady se někdo zmínil – asi to byl pan zpravodaj – o té typické středoevropské krajině, a vyjádřil podivení nad tím, co to tedy znamená. Předstíral, že neví, co středoevropská krajina je. Podobnou citaci můžeme nalézt ve vyhlášce, kterou je zaváděn Národní park Bavorský les. I tam se odvolávají v hlavním paragrafu na zájem udržet typickou středoevropskou krajinu. Asi všichni víme, o co se jedná.

Nechceme ale žít život Indiánů v rezervacích, říkají starostové. Prosí nás, abychom – pokud nemáme vůli přijmout senátní návrhy – zvážili možnost vrácení novely zákona do nového legislativního procesu, jehož výsledkem bude skutečný kompromis. 

Tak to bylo co do vyjádření Svazu obcí národního parku. Starostové ještě píší, že není pravdou, že změny navržené Senátem likvidují národní parky, degradují ochranu přírody v nich, vrací ochranu přírody do padesátých let minulého století, umožňují budovat lanovky, sjezdové areály, aquaparky, nadměrně zvyšují pravomoc obcí a umožňují kšeftování se státními pozemky. Tady předesílám, že ten zákaz disponovat státními pozemky v senátním návrhu zůstává beze změny tak, jako to je v návrhu ze Sněmovny vzešlém. Stejně tak zůstává předkupní právo na pozemky mimo zastavěná území obcí. Všechny základní i bližší ochranné podmínky národních parků zůstaly zachovány. Nebyl dotčen zákaz prodeje státní půdy, nebylo dotčeno žádné ustanovení NATURY 2000, stavebního zákona ani zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Senátní úpravy naopak nahrazují imaginární cíle jasně definovanými účely, které se pro národní parky vyhlašují, umožňují návrat rostlinných a živočišných druhů, které v průběhu času z území parku vymizely, umožňují opatření ke zlepšení retenční schopnosti krajiny a také ochranu historického kulturního dědictví.Dalším dopisem, který tady máme, je usnesení krajské organizace Sdružení místních samospráv podepsané Jiřím Irelem, předsedou jihočeského svazu místních samospráv Jihočeského kraje, s prosbou přijmout novelu ve znění usnesení Senátu Parlamentu.

A konečně z těchto vzkazů, kterých se nám dostává od regionálních samospráv, cituji usnesení zastupitelstva Jihočeského kraje, které bylo schválené minulý čtvrtek na jednání 16. února 2017. A toto usnesení říká, že zastupitelstvo Jihočeského kraje vyzývá poslankyně a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k přijetí novely zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění usnesení Senátu Parlamentu České republiky číslo 75 ze dne 18. 1. 2017, jež zajistí trvale udržitelný rozvoj obcí a přiměřenou péči o přírodu a krajinu Národního parku Šumava. A panu hejtmanovi Zimolovi bylo uloženo zaslat dopis s tímto usnesením poslaneckým klubům a nezařazeným poslancům.Dámy a pánové, je tady celá řada dalších informačních velmi cenných věcí, včetně pojednání o srážkách, o tom, jak vysychání Šumavy, suchý les má negativní vliv na srážkovou bilanci a průtoky řekami, které ze Šumavy vytékají, stejně tak jako na daleko větší frekvenci povodňových jevů, ke kterým dochází, snížení průtoku, ale daleko intenzívnější povodňová aktivita na těch řekách.Jsou zde také uváděny podklady pro to, že není možné dát vzniknout smíšenému lesu připomínajícímu tu prastarou prapůvodní divočinu, která na Šumavě zřejmě byla, než tam lidé začali chodit a hospodařit. Ve stejnověkých smrkových monokulturách v minulosti založených jako hospodářské lesy se les rozpadl a samoobnovní proces je mnohem složitější, časově delší. Je zde také vyvracen mýtus o tom, že v národním parku Bavorský les se netěží a nezpracovávají větrné kalamity ani kůrovcové dříví. Grafy svědčí o pravém opaku. Vždycky když dojde, a v Bavorském lese k tomu došlo podobně jako u nás v roce 2007 při orkánu Kyrill, tak samozřejmě že jak polomové tak kůrovcové dříví bylo v tomto národním parku, v obou jeho částech, vždycky důkladně zpracováno.Je zde vytýkáno, že senátní návrh rozšiřuje definici turistických aktivit o možnost vyznačovat běžkařské trasy. Ty argumenty jsou takové, že běžkařské a turistické trasy jsou jedno a totéž. Není tomu tak. Přece dobře víme, že běžkařské trasy, které na Šumavě máme, mnohdy vedou jinde než značené trasy letní turistiky.Rozvoj obcí a krajů má mít stejnou prioritu, jako ochrana přírody, vytýkají odpůrci senátní verze. My jsme tady inspirováni tím, jak se chová Bavorský les k obyvatelům obcí ležících v sousedství Bavorského lesa. Tam žádné obce na území neleží, ale přesto se k obcím chová s velkou citlivostí vědom si toho, že vliv místní samosprávy je v Bavorsku velmi vysoce ceněn a místní státní správa přihlíží k názoru obecních samospráv. Výtky k tomu, že senátní verze přispěje k tomu, že se budou stavět, opět musím znovu zmínit ty slavné lunaparky, je třeba tuto tezi zamítnout, protože samozřejmě všechny povolovací procesy, které umožňují jakoukoli stavební činnost, zůstávají identické jak v senátní tak ve sněmovní verzi.Je zde vytýkáno, že se v tom úvodním definičním § 15 odst. 3 mluví o přirozeném průběhu přírodních dějů. Samozřejmě, že chceme chránit taková území, která vznikla v minulosti přirozeným způsobem, tedy nikoliv nějaká nově vzniklá, a to teď myslím nikoliv v národním parku Šumava nebo jiném národním parku, ale obecně jakékoli jiné, dlouhodobě neudržované divočinu připomínající náletové lokality na haldách nebo třeba hlušinách. To přece není možné jako nepřirozeně vzniklá území vůbec přírodně chránit.Hnutí Duha je také častým šiřitelem různých nepravd, když bych použil takto mírné slovo. Podle slov Hnutí Duha senátní návrh ruší dlouhodobý cíl chránit narušený vývoj přírody aspoň na polovině jejich území. Není tomu tak. My jsme zmírnili tu povinnost ministerstva, tu více než 50% bezzásahovost vyhlašovat. My jsme dlouho nevěděli, jak to pan ministr myslí s tou většinou území. A v Senátu byl vystaven dotazům, na které pak odpověděl, že skutečně sečteme-li všechna ta území, zóny přírodě blízké, zóny přírodní a další, které on zvažuje, tak skutečně to bude více než 50 % bezzásahových území na území Šumavy.Takto to bylo v Senátu – pane místopředsedo, řekněte panu ministrovi – jím osobně sděleno. Senátní návrh pouze tuto možnost dává, ovšem nestanovuje přeměnu nadpoloviční většiny území Šumavy a národních parků obecně na divočinu jako obligatorní, povinné.Senátní návrh umožňuje v národních parcích budovat přehrady. To je nesmysl. Opětovně všechny stavby podléhají stejným pravidlům a nic se nemění na tom, že musí vyhovět soustavě Natura, posuzování vlivu na životní prostředí EIA, stavebnímu zákonu atd. a samotným ustanovením zákona, které zůstaly beze změny.Senátní návrh deklaruje rozvoj obcí. Hrozí tak masivní výstavba, přeměna na lunaparky. No, už jsem o tom mluvil. To je lež, která dominuje celé kampani.Senátní návrh umožňuje lovit veškerou zvěř. No, sněmovní návrh umožňuje lovit pouze zvěř spárkatou. Ostatní zvěř, ať už je, nebo není přemnožena, ať už zásah k její regulaci by byl, nebo nebyl potřebný, lovit neumožňuje, lišku, ondatru pižmovou, z ptačí říše třeba straku obecnou lovit neumožňuje. Tedy senátní verze dává možnost i tato zvířata s cílem regulovat jejich stav lovit. Přitom to není žádný lov pro nějaké papaláše, není to žádný obchodní lov, když teď možná pomineme už proběhlé lovy VIP nějakých ekologů. Tento lov, tuto regulaci stavu zvěře, provádějí zaměstnanci správy parku jako součást cílené činnosti.Senátní návrh umožňuje převést velkou část lesů národních parků do režimu trvalého lesnického hospodaření a těžby dřeva. Senátní návrh neumožňuje realizovat žádné převody lesů mezi různými režimy, neboť definice jednotlivých zón zůstává beze změny, případně dostaly pouze technických drobných formulačních upřesnění při zachování podstaty a smyslu, zejména co se týká zóny kulturní krajiny. O tom jsem už hovořil.O tom, jak se mění postavení obcí, i to je častá mantra Duhy, která říká, že obce se stanou pánem na území parku. Není tomu tak. Budou pouze mít možnost být tím dohadovacím místem pro zásadní dokumenty, a to dohadovacím proto, aby byla povinnost jejich oprávněné námitky a připomínky zohledňovat. Není pravda, že by senátní návrh vracel ochranu přírody před rok 1989, jak říká pan ministr. Není tomu tak. Je to argument lichý. Máme tady parky vyhlášené proto, aby cenné přírodní a krajinné prostředí na jejich území dochované a existující se zachovalo i pro budoucí generace. To už v případě Národního parku Šumava dávno neplatí, protože krajinný ráz Šumavy se zásadně po kůrovcové kalamitě orkánu Kyrill změnil.Dámy a pánové, já bych možná ještě tady připomněl jednu důležitou věc. Pan ministr zmínil některé věci, které už jsem tady okomentoval. Možná by stálo za to ještě krátce zmínit některá jména, která tady zmínil pan prezident. Já bych jenom chtěl připomenout smutnou věc. Panem prezidentem zmíněný bývalý ministr František Benda již není mezi námi. Zemřel 1. ledna letošního roku. Pan PhDr. Jan Stráský zaplať pánbůh se úspěšně rehabilituje a uzdravuje, věřím pěkně. A třetí jméno, pan ministr Martin Bursík, ten to má všechno na svědomí. Ten tehdy v roce 2007 rozhodl, že nebude vyklízet padlé dříví z prvních a druhých zón. Nechal těch 150 tisíc kubíků ležet s vědomím toho, že si tím ušetří složitou, klopotnou a nepříjemnou práci při dojednávání změn zonace, kterou tehdy musel absolvovat ve správním řízení s obcemi. Věděl, že když nechá to dříví ležet, s velkou pravděpodobností vyletí kůrovec a přeměnu Šumavy na divočinu nebo její velké části za něj obstará. To se skutečně stalo. Kůrovec vyletěl, sežral a přeměnil 20 tisíc hektarů Šumavy na suchý les. Obnova v tom suchém lese byla již také zmiňovaná. Někde probíhá lépe, někde hůře, někde jsou to stromky, které tam byly ještě před tím kataklyzmatem kůrovcovým, někde možná něco bylo vysazeno, někde možná jsou samovolně se obnovující stromy, ale žádný nový genofond se tam neobnovuje, pořád je to ten prastarý šumavský les. Na semináři v Senátu pan ministr Bursík řekl, že za to přijímá odpovědnost. A kde je jeho odpovědnost dneska, to tedy po pravdě nevím.Ještě bych chtěl zmínit jednu věc, a tou je to patnáctileté moratorium. Nikdo neříká, že to moratorium by se vztahovalo ne ke stávající zonaci, ale k té zonaci, kterou pan ministr připravuje, a správa parku po schválení tohoto zákona, tedy již na té více než padesátiprocentní ploše, aniž by vůbec byla známá nějaká zkušenost s touto bezzásahovostí.Naše hlasování bude mít ještě další význam. Jedná se podle mého názoru o další vývoj v naší zemi. Na Šumavě a vůbec všude vládnou aktivisté. A bude-li tento zákon schválen, bude to pro ně veliké veliké vítězství a bude to veliká veliká prohra pro obyvatele Šumavy a pro ty, kteří mají rádi Šumavu zelenou, Šumavu pro lidi. Aktivisté dneska ovládají poměrně značnou část společenských konání, společenských aktivit. Všichni dobře víte, jak jste se dostali do hledáčku Rekonstrukce státu před volbami. Mnozí jste podepsali, upsali jste se jim a teď musíte plnit. Aktivisté ovládají oblast lidských práv, velkou část ochrany památkového fondu. Nyní tedy získávají velikou moc ekologičtí aktivisté. Zákon o EIA jim dává možnost významně ovlivňovat povolování nových staveb, což může být pro ně zdroj ekonomických příjmů. Nyní tedy má být schválen zákon, který dá ekologickým aktivistům a politikům, kteří se na té aktivitě podíleli, vlastně amnestii, odpustek za to, co se stalo na Šumavě po orkánu Kyrill v roce 2007. Snímá z nich odpovědnost za ty obrovské škody, které jsou na Šumavě vyčísleny dneska v řádech 30 mld. korun. Ne jako škody na nějaké dřevní hmotě, ale škody na přírodě, škody na ekologii.Poslancům z krajů, kde národní parky neleží, se může zdát všechno tohle to zbytečné, nepodstatné. Ale pravdou je, že zaznamenají-li aktivisté toto vítězství, jejich touha ovládat další území, rozhodovat o dalších částech naší republiky nebude uspokojena a můžou přijít se svými nápady i do jiných krajů naší republiky. A pak byste ti z vás, kteří budete tady hlasovat ve prospěch senátní verze, mohli trpce litovat.

Dámy a pánové, já podporuji senátní verzi a přikláním se k názoru, že pokud bychom neschválili senátní verzi, zvažme zablokování verze sněmovní tak, abychom se mohli k národním parkům, k Šumavě, vrátit znovu s čistým stolem a hledat kompromis nejenom s aktivisty, nedávat 10:0 pro aktivisty, ale nechat taky nějaký úspěch, nějakou šanci, nějakou naději i pro šumavské obyvatele a jejich obce. 

Opravdu potřebuje „skutečně zdravá škola“ 2 milióny korun z vašich daní?

Pro běžného občana je schvalování státního rozpočtu vlastně velká nuda. Dozví se o tom maximálně v televizi, kdy se rozčílí, který že to poslanec chce ve svém bydlišti vybudovat co já vím, třeba osvětlení nebo hřiště. Co bohužel zůstává skryto a postupně rozežírá společnost je neustálý nárůst financování soukromých lidumilných organizací, vychovávajících v souladu s přáním bruselské byrokracie „nového, uvědomělého a evropského občana“. Bez veřejné kontroly a s mocnými médii za zády. A tak nám neustále bují různé eko-lidsko-právní neziskovky rozsévajíc svou ideologii bohužel už i do škol. Mají moc, nikdo je nekontroluje, když upozorníte, že není úplně všechno zlato co se třpytí… To je potom hněvu, že nemáte rád neziskový sektor, nejste demokrat, ničíte občanskou společnost a tak. Jedním z takovýchto počinů je aktuálně i iniciativa „skutečně zdravá škola“. Tato brněnská organizace úspěšně vzbuzuje dojem, že jsou těmi pravými guru na zdravou výživu dětí. Nic proti tomu, ale na pedagogických fakultách se o zdravé výživě učí, rodiče ještě stále mají trochu moci nad výchovou svých dětí a mohou je tedy vést ke přiměřeně zdravé výživě. Tak k čemu chce neziskovka z Brna státní peníze? Aby organizovala výlety na místní farmu? Aby pořádala ve škole farmářské a komunitní akititvy? To jsou prosím přímo citace z jejich webových stránek. Možná za čas přijde iniciativa „skutečně moc televize“, která vám odborně vysvětlí, že děti koukají moc na televizi, protože jste hloupatí a nedojde vám to a z vašich daní uspořádá semináře na téma „příliš televize škodí“ následované workshopy “ jak nekoukat tolik do bedny“. Zkuste si nyní představit situaci, že z těchto vašich daní se neplatí podobné nepotřebné organizace, nepořádají nicneříkající semináře, workshopy, ale ušetřené peníze se přidají učitelům ve školách do platů. Nemá to náhodou větší smysl? Představte si, že zmíněná neziskovka bude fungovat za peníze svých sympatizantů a školení bude pořádat ve volném čase, kolik lidí osloví? Jenže to by pak neměli peníze na lektory, webové stránky, vyplňování dotazníků, zasílání dotazníků, konzultantskou činnost. Když někomu dáme, jinému to nedáme, mají-li neziskovky, nemají například učitelé. Cíl mého návrhu na malou úpravu v rozpočtu byl malinko zmírnit tento stav a převést některé finance do smysluplnějších kapitol, nezdařilo se. Neházím do jednoho pytle všechny neziskové organizace, ale v poslední době mně přijde, že mít neziskovku za státní peníze je u některých z nich především byznys. A to je špatně.

Rozvoj venkova si zaslouží naši pozornost

Ve srovnávacím projektu regionů Místo pro život skončil za loňský rok Jihočeský kraj na pátém místě, oproti roku 2014 se propadl o jedno místo. Páté místo mezi 14 kraji České republiky jistě není špatné, ale vůbec to neznamená, že není co zlepšovat. V jižních Čechách žilo v prvním čtvrtletním roku 2016 podle údaje Českého statistického úřadu 637 834 obyvatel v 623 obcích (z toho je 53 měst). Při rozloze 10 056 km² (12,8% rozlohy státu) máme nejnižší hustotu obyvatel v zemi na km² (63,4). Není žádným tajemstvím, že se zhoršují podmínky pro život obyvatel venkova. Je proto třeba zlepšit dopravní obslužnost našich obcí tak, že autobusové spoje ještě více přizpůsobíme potřebám obyvatel na venkově. Jihočeši si zaslouží jezdit mnohem kvalitnějšími vlaky než nyní. Toho ale nedosáhneme, pokud na železnici v osobní dopravě nepustíme konkurenci. Proto podporujeme v železniční dopravě vstup soukromých provozovatelů.

Není náhodou, že rostou hlavně obce v blízkosti měst. Je zřejmé, že lidé využívají možnost výstavby rodinných domů v okolí měst. Spojí tak příjemné bydlení na nedalekém venkově a blízkost měst se všemi jejich službami a dobrou dopravní dostupností pro cesty do zaměstnání a škol, za lékařskou péčí. Ne každý ale tak v našem regionu může bydlet. Jsou i vzdálenější místa a i jejich obyvatelé si zaslouží tu samou pozornost. Proto tam, kde mají občané špatný přístup k lékařské péči, přispějeme z krajského rozpočtu lékařům, kteří si budou chtít v těchto místech zřídit své praxe. Venkov prostě nesmí zůstat stranou a my si to velmi dobře uvědomujeme. Známe jeho problémy a budeme se jejich řešení naplno věnovat.

Jihočeši stále postrádají dálnici. Proč to jde u Rakušanů a u nás ne?

Kdo letos vyjel na dovolenou na jih a mířil tam či zpět přes Rakousko, pohyboval se převážně po kvalitních dálnicích. Pro znalé věci už to není překvapení, pro toho, kdo to zažil poprvé, zřejmě mírný šok. Rozdíl oproti situaci u nás je propastný… Vždyť Rakušané už jsou s jejich dálnicí u Freistadtu, zatímco v Jihočeském kraji je k používání všehovšudy pouhých 40 kilometrů dálnice D3. Jistě, další kilometry jsou rozestavěné či čekají na výstavbu. To je však jen malá útěcha.
Do několika dnů by měla začít stavba posledního úseku D3 mezi Českými Budějovicemi a Táborem, konkrétně jde o část Ševětín – Borek. První kilometry dálnice D3, která snad opravdu v budoucnu propojí jihočeskou metropoli s hlavním českým městem, přitom začali motoristé využívat 7. října 2004, kdy byla otevřena komunikace dlouhá 4,3 kilometru v úseku Chotoviny – Čekanice. Uteklo 12 let a nějak významně se tato dopravní tepna dopředu nepohnula…
Není vůbec žádným tajemstvím, že jednou z hlavních věcí, které Jihočeši postrádají, je právě to, že nemáme dobudovanou dálnici D3. A nejde jen o propojení Českých Budějovic s Prahou. Nějak se zapomíná na propojení dál směrem na jih k rakouským hranicím. Když se podíváme, jak staví Rakušané, tak si nedovedu představit větší důkaz o jejich zájmu s námi spolupracovat, podnikat u nás a naopak dát možnost našim lidem podnikat u nich.
Podle mě je tedy prioritním úkolem podpořit ze strany kraje právě stavbu D3 směrem na jižní hranici. Chceme k tomu přispět tak, že navrhneme, aby z krajského rozpočtu byly vykupovány pozemky pod budoucím tělesem dálnice. To bude příspěvek krajské samosprávy, dále je samozřejmě třeba tlačit na centrální vládu ohledně uvolňování financí na výstavbu této důležité silniční spojnice.
Odpovídající dopravní síť je totiž nezbytná k tomu, aby jižní Čechy byly ještě více přitažlivé pro aktivní, pracovité a podnikavé lidi. A pak se snad už nebudeme muset ptát, proč to, co jde u našich jižních sousedů, u nás tolik pokulhává.

Babiš uklidňuje hospodské. Proč asi?

Odvolávám, co jsem slíbil, a slibuji, že to nebude tak zlé… Tak nějak by si člověk mohl přeložit „hru“, se kterou nyní vyrukoval ministr financí Andrej Babiš. V hlavní roli jeho dramatu (nebo hořké komedie) vystupuje EET. Tedy elektronická evidence tržeb, která začne už 1. prosince, kdy se do ní zapojí hotely a restaurace. Od 1. března 2017 začne platit pro maloobchod a velkoobchod a od 1. března 2018 také pro ostatní živnosti.
Napsáno a řečeno o EET už bylo mnohé. Babišovi se ji podařilo ve Sněmovně protlačit, ale s jejím blížícím se startem má stále potřebu ji obhajovat, kde se dá. Najednou uklidňuje hospodské kvůli pokutám. V případě, že dojde k výraznému zvýšení jejich tržeb po zavedení EET, nebudou se prý postihy první dva měsíce udělovat. Tedy většinou, tvrdí Babiš. A Celní a Finanční správa nebudou podle něho po první dva měsíce udílet sankce. A v EET prý nebude spropitné číšníkům.
„Takže klid, prudké zvýšení tržeb po zavedení EET samo o sobě k zahájení daňové kontroly nepovede,“ tvrdí Babiš.
Ministr financí se podle všeho znenadání podíval do kalendáře a zjistil, že krajské a senátní volby jsou za dveřmi a je třeba zkusit nasbírat nějaké kladné body u podnikatelského sektoru, z jehož části kvůli zavádění EET čelí ostré kritice. Na tento „špek“ mu snad nikdo jen tak neskočí. Jde o příliš průhledné a rádoby vstřícné hraní na city. City ovšem stranou, protože EET není nic jiného, než další házení klacků drobným podnikatelům pod nohy a otravování jejich živností.

„Vymknuta z kloubů doba šílí.“

Ve čtvrtečních Babišových Lidových novinách je titulek: Brexit připraví ČR o desítky miliard. Člověku se chce říci „už panikáři jedou“. Výsledek britského referenda je záležitost Britů, bude mít ovšem dopad na celou EU, tak jako měl na tehdejší Evropské společenství vstup Británie v roce 1973, když referendum o setrvání v ES proběhlo v roce 1975. Jaké to tehdy asi bylo? Je možné, že „být v Evropě“ muselo být moderní, cool a že pro setrvání hlasovala hlavně mladá generace. Pro tehdy hlasovalo 67% voličů. Když se ze statistik dá vyčíst, že pro brexit hlasovali hlavně starší lidé, je možné obrazně říci, že o něm rozhodla ta samá generace, která rozhodla o vstupu. Já vím, je to trochu přitažené za vlasy, ale těch 43 let nejspíš tuto generaci zklamalo. Tím nechci říci nic jiného, že se zřejmě jedná o neúspěch modelu evropské integrace v Británii. Přinášel jim prostě méně, než oni Evropě dávali. A jaké z toho plyne poučení pro nás? Jako členové EU jsme se zřejmě na tomto neúspěchu také nějak, i když pouze 14 let, podíleli a musíme statečně přijmout jeho následky. V Británii je nyní trochu zmatek, ale já věřím, že si Britové budou vědět rady, jako vždy. Mám k tomu citát, do třetice, a to z Kiplinga: „If you can keep your head when all about you are losing theirs and blaming it on you;“. To je podle něj jedna z vlastností muže. Zmužilost a odvahu Britům upřít nelze.