Klidné prožití Vánoc a šťastný nový rok 2017.

 

Na Nový rok to bude 13 let, co v německém Wuppertalu zemřel Jiří Loewy. Patřil k těm sociálním demokratům, kteří se po roce 1948 nenechali pohltit KSČ, a proto skončil na šest let v komunistické lágru a pak v emigraci. Po návratu psal mimo jiné do Lidových novin, tam jsem rád četl jeho komentáře a fejetony. Jedním jeho krásným počinem bylo zavedení tradice každoročního publikování dopisu, který na konci 19. století napsala jedna americká holčička a odpovědi na něj, kterou napsal jeden starý americký novinář. Za života Jiřího Loewyho Lidové noviny tuto tradici udržovaly, po jeho smrti ji ještě nějakou dobu udržovala Petruška Šustrová. Myslím, že v minulých letech vyšly již Lidové noviny na Vánoce bez tohoto krásného článku. Dovolím si proto uvést na těchto stránkách text, jak jej v Lidových novinách publikoval Jiří Loewy:

„Vánoční poselství F. P. Churche

Čechy, Němce a Francouze čeká každoroční nadílka shodně na Štědrý večer; příslušnými nadpřirozenými dárci jsou v těchto zemích Ježíšek, der Weihnachtsmann a Petit Papa Noel. Štědrý den Angličanů a Američanů se spíše podobá našemu Silvestru. Dárky se dávají až 25. prosince ráno. V anglosaském prostředí je pro nadílení příslušná mikulášská inkarnace, Santa Claus. Všechny tyto – ale i další – štědře nadělující nadpřirozené bytosti už odedávna zaměstnávají fantazii dětí. Aspoň do té doby, než odhalí šedou životní realitu, že naděluje tatínek. Je tomu více jak sto deset let, co jedna americká holčička chtěla mermomocí vánočnímu tajemství přijít na kloub, a to s pomocí redakce novin. Jmenovala se Virginie O’Hanlonová a žila s rodiči v New Yorku. Jednoho dne roku 1897 napsala deníku Sun čtenářský dopis: „Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše pravdu. Řekněte mi tedy, prosím: Chodí Santa Claus?“

V oddělení dopisů si s tímto dotazem nevěděli rady. A v celé redakci zavládly rozpaky. Nakonec dopis přistál na stole zkušeného novináře Francise P. Churche, syna baptistického kazatele, jenž za války Severu proti Jihu pracoval jako frontový dopisovatel deníku New York Times. Bylo o něm známo, že ho máloco dokáže vyvést z míry. Věděl si tedy rady i nyní s dotazem na existenci Santa Clause. Především si uvědomil, že nesmí zklamat dívčinu důvěru v informovanost a pravdomluvnost printmédií. A tak jí v obvyklé časové tísni redakčního provozu za pár minut napsal osobní odpověď. Text vyšel příštího dne v Sunu.

„Milá Virginie, Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému, nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu.“ A pokračoval: „Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii – nic z toho, co činí život snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám. Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý den vyslal lidi, aby Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to dokázalo? Žádný člověk ho nemůže uvidět jen tak. To ale vůbec nic nedokazuje. Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoliv vidíš, nikdy nespatříš celé. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který nedokáže protrhnout žádné násilí. Poodhrnout ten závoj může pouze víra a poezie a láska.  Pak najednou spatříme všechnu krásu a nádheru za ním. Asi se zeptáš, jestli je to pravda. Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije a bude žít věčně. Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti, jako jsi Ty, a naplnil radostí každé otevřené srdce. Veselé Vánoce, Virginie, Ti přeje Tvůj Francis Church.“ Výměna dopisů mezi osmiletou Virginií a redaktorem Churchem se odehrála v prosinci 1897 – před 119 lety. Sklidila nesmírný úspěch, redakce byla zasypána tisíci souhlasných čtenářských dopisů. Newyorský deník Sun ji od té doby uveřejňoval vždy znovu v předvánočním týdnu, ještě mnoho desetiletí po roce 1906, kdy Francis P. Church vydechl naposledy. Dopis se stal nedílnou součástí tradice listu až do roku 1950, kdy deník zanikl.

Tehdy ale převzaly štafetu četné angloamerické i mnohé jiné noviny a časopisy po celém světě, v Evropě také německý týdeník Welt am Sonntag. Oba dopisy – dávná dětská otázka a nadčasově moudrá, úsměvná odpověď novinářova – tak nezanikly ani roku 1971 smrtí Virginie O’Hanlonové, ředitelky školy ve výslužbě; ozývají se v různých koutech světa podnes. V roce 1999 převzaly tuto štafetu poprvé i naše Lidové noviny. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Přejme si, aby tichá štafeta naděje a dobra obstála v konfrontaci se silami temnot, zla, vražedné nenávisti. Přejme tomuto poselství lásky slovy dávno zesnulého amerického novináře Francise P. Churche, aby nikdy nezaniklo a zaznívalo na světě lidí ještě za desetkrát deset tisíc let.“

Děkuji Jiřímu Loewymu za jeho krásné poselství a přeji vám veselé Vánoce a hodně zdraví a štěstí v novém roce.

Váš Jan Zahradník

Opravdu potřebuje „skutečně zdravá škola“ 2 milióny korun z vašich daní?

Pro běžného občana je schvalování státního rozpočtu vlastně velká nuda. Dozví se o tom maximálně v televizi, kdy se rozčílí, který že to poslanec chce ve svém bydlišti vybudovat co já vím, třeba osvětlení nebo hřiště. Co bohužel zůstává skryto a postupně rozežírá společnost je neustálý nárůst financování soukromých lidumilných organizací, vychovávajících v souladu s přáním bruselské byrokracie „nového, uvědomělého a evropského občana“. Bez veřejné kontroly a s mocnými médii za zády. A tak nám neustále bují různé eko-lidsko-právní neziskovky rozsévajíc svou ideologii bohužel už i do škol. Mají moc, nikdo je nekontroluje, když upozorníte, že není úplně všechno zlato co se třpytí… To je potom hněvu, že nemáte rád neziskový sektor, nejste demokrat, ničíte občanskou společnost a tak. Jedním z takovýchto počinů je aktuálně i iniciativa „skutečně zdravá škola“. Tato brněnská organizace úspěšně vzbuzuje dojem, že jsou těmi pravými guru na zdravou výživu dětí. Nic proti tomu, ale na pedagogických fakultách se o zdravé výživě učí, rodiče ještě stále mají trochu moci nad výchovou svých dětí a mohou je tedy vést ke přiměřeně zdravé výživě. Tak k čemu chce neziskovka z Brna státní peníze? Aby organizovala výlety na místní farmu? Aby pořádala ve škole farmářské a komunitní akititvy? To jsou prosím přímo citace z jejich webových stránek. Možná za čas přijde iniciativa „skutečně moc televize“, která vám odborně vysvětlí, že děti koukají moc na televizi, protože jste hloupatí a nedojde vám to a z vašich daní uspořádá semináře na téma „příliš televize škodí“ následované workshopy “ jak nekoukat tolik do bedny“. Zkuste si nyní představit situaci, že z těchto vašich daní se neplatí podobné nepotřebné organizace, nepořádají nicneříkající semináře, workshopy, ale ušetřené peníze se přidají učitelům ve školách do platů. Nemá to náhodou větší smysl? Představte si, že zmíněná neziskovka bude fungovat za peníze svých sympatizantů a školení bude pořádat ve volném čase, kolik lidí osloví? Jenže to by pak neměli peníze na lektory, webové stránky, vyplňování dotazníků, zasílání dotazníků, konzultantskou činnost. Když někomu dáme, jinému to nedáme, mají-li neziskovky, nemají například učitelé. Cíl mého návrhu na malou úpravu v rozpočtu byl malinko zmírnit tento stav a převést některé finance do smysluplnějších kapitol, nezdařilo se. Neházím do jednoho pytle všechny neziskové organizace, ale v poslední době mně přijde, že mít neziskovku za státní peníze je u některých z nich především byznys. A to je špatně.

Projev v PSP ve třetím čtení zákona o státním rozpočtu

Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, přihlásil jsem se o slovo ve třetím čtení návrhu státního rozpočtu, abych vás požádal o podporu pozměňovacího návrhu, který jsem předložil a který je v systému hlasování pod číslem B6.

Připomínám, že v něm navrhuji v kapitole Ministerstvo životního prostředí snížit dotaci pro nestátní neziskové ekologické organizace z 20 milionů na 10 milionů korun. Tento svůj návrh jsem doprovodil jednoduchým výpočtem, který spočívá v tom, že ze stránek ministerstva můžeme odhadnout, že potenciálních žadatelů o tento příspěvek je zhruba padesát. Podmínky toho programu umožňují v průměru čerpat na každý projekt v průměru 100 tisíc korun a podle podmínek programu by každá ta organizace mohla průměrně žádat o dva projekty, což je velmi optimistický odhad. To docházíme k částce 10 milionů korun, které by podle mne měly bohatě stačit na realizaci toho podpůrného programu.

Zbývajících tedy 10 milionů korun navrhuji přesunout na adaptační opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na vodní ekosystémy v téže kapitole. Asi si řeknete, že to je možná jeden z nejmenších pozměňovacích návrhů, tedy návrh, který manipuluje možná s nejmenší částkou. Skutečně těch deset milionů v biliónovém rozpočtu je kapka v moři. Ale ten návrh má určitý symbolický význam také. Možná si neuvědomujeme úplně každý den, ale je tomu tak, že životy nás jako občanů stále více nepřímo ovlivňují různé nestátní neziskové organizace, ať už je to v oblasti sociální sféry, lidských práv, nakonec i případné migrační situace, a samozřejmě také v oblasti ochrany životního prostředí. Například třeba minulý pátek jsme schválili novelu zákona o Šumavě pod významným tlakem ekologických organizací, který každý z vás asi na svých webových stránkách zaznamenal. Mnozí z vás jste pod tlakem Rekonstrukce státu součástí organizace Frank Bold, bývalý ekologický právní servis, která významně také čerpala peníze z kapitoly Ministerstva životního prostředí. Takže sice malá změna, ale s poměrně podle mého názoru značnou symbolikou.

To, že by se těm nevládkám nějak úplně vzala možnost čerpat peníze od státu, tak to tak hrozné není. Minulý čtvrtek výbor Státního fondu pro životní prostředí mimo jiné také schválil 36 milionů korun dotace pro enviromentální výchovu, vzdělávání a osvětu, čehož se také mělo týkat nebo má týkat těch 20 milionů z našeho rozpočtu, na tu samotnou výchovu, vzdělávání a osvětu 20 milionů, na tvorbu metodik, vzdělávání lektorů a učitelů 10 milionů, na interpretaci přírodního dědictví 6 milionů.

Třeba mezi vybranými je i takovýto projekt – Skutečně zdravá škola, týká se 160 škol a program umožňuje porozumět vztahu mezi jídlem, které děti-účastníci projektu konzumují, a světem, ve kterém žijí. Děti jsou systematicky seznamovány s problematikou negativních dopadů průmyslového zemědělství na životní prostředí, s rozvojem ekologického zemědělství v produkčních oblastech a dopady současného potravinového systému na klimatické změny. Nevím, jestli těm dětem také někdo řekne, že bez toho průmyslového zemědělství by spousta miliard lidí na Zemi zemřela hlady.

Má se tam realizovat deset vzdělávacích akcí pro školy, čtrnáct lektorů. Má proběhnout jedna evaluace, jedenáct seminářů a vytvořen jeden nový materiál pro enviromentální výchovu, vzdělávání a osvětu. To všechno za 2 miliony korun. Takže vidíte, že nejenom ze státního rozpočtu, ale i z fondových rozpočtů mohou být financovány takovéto nesmysly.

Takže zvažte, prosím, podporu mému návrhu mimo jiné také pro jeho určitý symbolický význam. Děkuji za pozornost.

Vážení přátelé, v těchto dnech dostávám dotazy na to, v čem je pro Šumavu škodlivý suchý les, vzniklý jaké důsledek kůrovcové kalamity po orkánu Kyril a následném bezzásahovém hospodaření. Dovoluji si zde uvést článek pana docenta Jana Pokorného, který se této problematice věnuje.

60 000 podpisů za rozšíření bezzásahové zóny, tj. za usychání lesa v NP Šumava

Veřejné slyšení k Petici „ Za dobrý zákon o Národním parku Šumava“ proběhlo v Senátu Parlamentu ČR dne 26.7. 2016. Petice mimo jiné požaduje rozšíření současné rozlohy území národního parku ponechaného přírodě z 30% na alespoň 50% do roku 2030 (optimálně ihned). Cílem je „zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamiky na převažující ploše území parku“.

Národní park Šumava má tři hlavní typy ekosystémů: rašeliniště, louky a lesy. Rašeliniště byla v minulosti odvodněna, a proto se budují přehrádky v odvodňovacích stokách, aby stoupla hladina vody a obnovila se tvorba rašeliny. Louky a pastviny jsou tzv. kulturním bezlesím, podmínkou jejich zachování je pastva a kosení, jinak postupně zarostou lesem. Vybrané lesní porosty byly prohlášeny za pralesní s tím, že se v nich nerozmnoží kůrovec a byly ponechány bez zásahu. Kůrovec se v nich množil, smrkové porosty usychaly a tak se postupně přešlo ke strategii tvorby divočiny s tím, že masový úhyn dospělého lesa je periodickým jevem, který na Šumavě probíhal. Podívejme se, jak vypadají dnes bezzásahová území lesů ponechaná nerušeným přírodním dějům.

V  NP Šumava dosud uschlo na 13 000ha vzrostlého smrkového lesa, protože se nezasahuje proti kůrovci. Podle údajů Výzkumného ústavu pro hospodářskou úpravu lesa uschlo v období 1992 – 2012 v NP Šumava 3,6 miliónu vzrostlých smrků, některé byly staleté. Kůrovec se zde namnožil a šíří se do sousedních hospodářských lesů. V 1,5km širokém pásmu kolem NP Šumava stouply škody působené kůrovcem o 15 – 30%.

Podle členů Vědecké platformy NP Šumava „nemá bezzásahový režim zásadní vliv na hydrologii šumavských povodí a je prý tradovaným mýtem, že odumření dospělého lesa vede ke vzniku povodní nebo naopak k vyschnutí povodí a k úbytku vody v tocích“. Přízemní vegetace prý „rychle nahradí transpiraci dospělého lesa, dočasná změna vegetace nemá prakticky žádný vliv na hydrologii území“. Tato tvrzení nejsou pravdivá, jsou v rozporu s dlouhodobým poznáním, zkušeností, s vědeckými poznatky i s publikovanými výsledky měření z NP Šumava:

  1. a) teploty v živém lesním porostu jsou za slunného dne ve vegetační sezóně o 10 – 15 oC nižší nežli v uschlém lese. V živém lese jsou velmi nízké denní amplitudy teplot a je tam vyšší vlhkost vzduchu ve srovnání s uschlým lesem.
  2. b) povrchové teploty uschlého lesa snímané termovizní kamerou z letadla jsou o více než 10 oC vyšší nežli teplota živého lesa. Teplý vzduch stoupající ze suchých porostů nebezpečně letadlem cloumal, nad živým lesem byl let klidný.
  3. c) povrchové teploty travních porostů uschlého lesa na Třístoličníku dosahují za jasného dne 40 oC a uschlé kmeny mají povrchovou teplotu až 50 o Několik set metrů vzdálený osluněný živý les v Bavorsku, kde se proti kůrovci zasahuje, má teploty při zemi 22 oC a v korunách 24 oC. (měřeno v srpnu 2011 a 2015).
  4. d) některé standardní meteorologické stanice na Šumavě (na české i bavorské straně) vykazují zvýšení průměrných měsíčních teplot vzduchu v únoru, dubnu a červnu o 3,5 oC za období posledních 30 letech. Možná se projevuje úbytek stálezelených smrkových porostů, které vyrovnávají teploty zejména na jaře, než se jiné stromy olistí a obnoví travní porosty?

Živý les je chladný a má teplotu nižší při zemi nežli v korunách, vlhký vzduch se drží v „klimatizovaném“ porostu, který má výšku kolem 30 metrů. Naopak, z ohřátého povrchu suchých porostů stoupá rychle vzhůru teplý vzduch, který sebou odnáší vodní páru, krajina tak vysychá. Není tedy správné tvrdit, že uschlé porosty nemohou být příčinou úbytku vody v pramenech Vltavy, protože vypařují méně vody nežli stromy živé. Lidé potom kácí stromy, aby „jim nekradly vodu“ a krajina se přehřívá, ztrácí vodu a vysychá.

Kvantifikace těchto dějů byla vědecky popsána před sedmdesáti roky, měla by být součástí naší vzdělanosti, nikoli výsadou vědců: na 1km2 přichází ve vegetační sezóně za jasné oblohy 1000MW sluneční energie. Suchý les má vyšší teplotu, protože se nestačí chladit výparem vody. Na výpar vody se spotřebovává v suchém lese například o 250MW/km2 méně, tato energie se uvolňuje jako zjevné teplo a ohřívá porost i vzduch. Ze 130km2 dosud uschlého lesa v NP Šumava se tedy za slunného dne uvolňuje teplo 32 000MW. Výkon jaderné elektrárny Temelín je 2000MW, instalovaný výkon všech elektráren v ČR je 10000MW. Z 1km2 uschlého lesa se sice vypařuje méně vody než ze vzrostlého lesa, ale vodní pára z ohřátého suchého lesa je vynášena vzhůru, mizí z povodí, nevrací se v noci zpět. Vypařuje-li se například 0,1m3 za sekundu z 1km2, ze 130km2 se vypařuje 13m3 za sekundu a mizí z povodí, takový průtok má řeka Otava v Sušici. Uvědomujeme si, kolik vody ztratíme, když necháme uschnout další tisíce hektarů živého lesa? Víte, že z odumřelého kořenového systému uschlých porostů odtéká podpovrchová voda ještě i poté co pozorujeme obnovu nového porostu?

Vážení petenti, nikdo neví, jak se bude vyvíjet a jak bude za 100 let vypadat divočina ponechaná přírodním dějům, o kterou svým podpisem žádáte. Jisté ovšem je, že les ponechaný přírodním dějům bez zásahu člověka rychle uschne, protože podlehne kůrovci. Důkazem toho jsou milióny uschlých dospělých smrků na Šumavě. Svým podpisem žádáte, aby uschly další milióny stromů, což je hydrologický hazard. Měli bychom se snažit napodobit les v kulturní krajině a ne ho záměrně ničit na horách. Všechny předchozí civilizace vyschly, první velká vznikla v Mezopotámii před 6 tisíci roky, tedy i v dnešní Sýrii, její vyschlou krajinu můžeme vidět denně v TV. My vysycháme ještě rychleji, jen za posledních 60 let zmizely ze zemědělské krajiny potoky a mokré louky, odvodnili jsme systematickou drenáží 14 000km2 polí. Svým podpisem vyzýváte, aby byl zničen účinný chladič na horách.

Do ČR nepřitéká žádná řeka, jsme odkázáni na dešťové srážky a ty jsou nejvyšší v horských lesích. Živý strom je nejdokonalejším klimatizačním zařízením, sluneční energii váže do vodní páry a tato energie se uvolní na chladných místech při kondenzaci vody, vyrovnávají se tak teploty. Dospělý smrk chladí výkonem cca 10kW, má na 10 miliónů jehlic, které položeny za sebou by měřily na 100 km, na jejich okrajích se sráží vodní pára, jehlice navíc uvolňují do vzduchu organické látky, které urychlují kondenzaci vodní páry. Tyto terpenoidy na nás působí antidepresivně. Taková antidepresiva jsou mi potřeba po Veřejném slyšení v Senátu z 26.7. 2016 i při pomyšlení, jak by u nás dopadala veřejná hlasování při praktikování přímé demokracie.

Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc

Jan Pokorný (doc. RNDr. CSc.), pracoval v Botanickém ústav AVČR, od roku 1998 ředitel ENKI, o.p.s., přednáší od 1992na Přírodovědecké fakultě UK Praha ekofyziologii rostlin, Water Quality Management pro University of Applied Sciences Turku/Finsko 2007 – 2013, Wetlands and Climate pro UNESCO IHE Delft atd. Zvolený člen Scientific Technical Review Panel Ramsarské dohody za Střední Evropu v letech 1999 – 2002, člen Scientific Review Panel of Natural Sequence Farming Australia, člen výzkumné rady Technologické agentury ČR, přeložil se spolupracovníky knihu Web of Life (Fritjof Capra, Non-equilibrium thermodynamic). Člen komise „Sucho“ jmenované ministrem R. Brabcem. Zabývá se aktivní úlohou rostlin v přeměně sluneční energie a klimatu. Na 120 původních recenzovaných vědeckých publikací

 

Jan Zahradník: Boj o Šumavu nevzdávám

Poslanci vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL spolu s poslanci za TOP 09 a STAN dnes prohlasovali zákon o ochraně přírody a krajiny, který je vlastně zákonem o Šumavě. Podle poslance ODS Jana Zahradníka zákon nebere v potaz potřeby šumavských obcí a jejich obyvatel, ale ohrožuje i přírodu Šumavy. Před dopady zákona varuje i Antonín Schubert, starosta Modravy.

 

„Proti tomuto zákonu dlouhodobě vystupují šumavské obce, místní obyvatelé i oba kraje, na jejichž území se Národní park Šumava rozkládá. Mrzí mě, že Ministerstvo životního prostřední vyhovělo tlaku ekologických aktivistů a neposlouchalo občany, kteří na Šumavě skutečně žijí. Zákon, který si klade za cíl rozšířit bezzásahovou divočinu na většinu území Národního parku, významně ohrožuje přírodu na Šumavě, likviduje její schopnost akumulovat vodu a v neposlední řadě zabrání rozvoji šumavských obcí a zkomplikuje život jejich obyvatelům. To poslance ani aktivisty z měst nezajímá. I přes výsledky dnešního hlasování svůj boj nevzdáváme. Chci se sejít se senátory a předložit jim konkrétní argumenty, proč tento zákon odmítnout. Věřím, že horní komora Parlamentu chybu Sněmovny opraví,“ řekl Jan Zahradník.

 

„Zákon implementuje do území státní totalitu. Do území, které má se státním dirigismem bohatou negativní zkušenost. Vždyť od roku 1938 byla Šumava silně poškozována dopady státní totality. Nyní má být veškerá správa území předána do Správy národního parku, to znamená, že obce nebudou moci rozhodovat o své budoucnosti.  Zákon se vůbec nevypořádává s existencí obcí na území národních parků a navíc omezuje pohyb lidí v samotných sídelních útvarech. Mrzí mě, že lidem, rodinám, které zde po generace žijí, nikdo nenaslouchá,“ zlobí se Antonín Schubert, starosta Modravy.