„Vymknuta z kloubů doba šílí.“

Ve čtvrtečních Babišových Lidových novinách je titulek: Brexit připraví ČR o desítky miliard. Člověku se chce říci „už panikáři jedou“. Výsledek britského referenda je záležitost Britů, bude mít ovšem dopad na celou EU, tak jako měl na tehdejší Evropské společenství vstup Británie v roce 1973, když referendum o setrvání v ES proběhlo v roce 1975. Jaké to tehdy asi bylo? Je možné, že „být v Evropě“ muselo být moderní, cool a že pro setrvání hlasovala hlavně mladá generace. Pro tehdy hlasovalo 67% voličů. Když se ze statistik dá vyčíst, že pro brexit hlasovali hlavně starší lidé, je možné obrazně říci, že o něm rozhodla ta samá generace, která rozhodla o vstupu. Já vím, je to trochu přitažené za vlasy, ale těch 43 let nejspíš tuto generaci zklamalo. Tím nechci říci nic jiného, že se zřejmě jedná o neúspěch modelu evropské integrace v Británii. Přinášel jim prostě méně, než oni Evropě dávali. A jaké z toho plyne poučení pro nás? Jako členové EU jsme se zřejmě na tomto neúspěchu také nějak, i když pouze 14 let, podíleli a musíme statečně přijmout jeho následky. V Británii je nyní trochu zmatek, ale já věřím, že si Britové budou vědět rady, jako vždy. Mám k tomu citát, do třetice, a to z Kiplinga: „If you can keep your head when all about you are losing theirs and blaming it on you;“. To je podle něj jedna z vlastností muže. Zmužilost a odvahu Britům upřít nelze.