Vystoupení Jana Zahradníka k zákonu o ochraně přírody a krajiny

Níže je možné najít kompletní přepis vystoupení Jana Zahradníka na 39. schůzi Poslanecké sněmovny k zákonu č. 114 o ochraně přírody a krajiny

Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, ujímám se slova poté, kdy moje řeč zde ve Sněmovně k návrhu zákona o ochraně přírody a krajiny v prvním čtení byla přerušena tím, že byl na daný čas pevně zařazený jistý bod, takže jsem svoji promluvu ukončil. Jenom velmi stručně připomenu, o čem jsem do té doby, než jsem přestal, hovořil.Mluvil jsem o genezi vzniku toho zákona. Mluvil jsem o tom, že národní parky jsou zřizovány vládním nařízením. Jeden je zřizovaný zákonem. Zákon o ochraně přírody a krajiny je zákon, který platí dlouho. Od roku 1992 slouží dobře a jeho změna vlastně byla vygenerována pouze tím, že Sněmovna na sklonku roku 2014 zamítla senátní návrh zákona o Národním parku Šumava. Předkladatel tedy zaujal stanovisko, že je třeba připravit novelu zákona 114, která bude řešit problematiku národních parků obecně. Bude tedy všechny ty parky zřizovat jedním zákonem.Připomněl jsem časový postup projednávání toho zákona a skončil jsem v okamžiku, kdy jsem připomněl, že zákon prošel meziresortním připomínkovým řízením, ve kterém se mnohá ministerstva, ale také oba kraje, na jejichž území národní park leží, vyjádřily negativně. Obce, které taky s návrhem vyjadřují nesouhlas, nebyly účastníky meziresortního připomínkového řízení.Dalším krokem v legislativním procesu tvorby tohoto zákona bylo postoupení tohoto zákona do Legislativní rady vlády. Ta učinila v tomto návrhu naprosto zásadní změny, natolik zásadní, že bych si dovolil stručně projít ten návrh a na jednotlivé ty změny, které do toho vnesla Legislativní rada vlády, upozornit. Může se stát, že to může být i součást určité strategie předkladatele, ekologických aktivistů, kteří také stojí za tímto zákonem, jak tento zákon v nějaké podobě prosadit. Připomínám jenom ještě to, že návrh, který vzešel z meziresortního připomínkového řízení, nebyl přijatelný pro samosprávu na území národního parku pro obce ani pro kraje.Nyní tedy co učinila Legislativní rada vlády. Změnila paragrafy na úvod v hlavě druhé, díl 1 Vymezení národních parků. Z § 15, který popisuje a definuje, co to je národní park, vyškrtla z odstavce 2 „veškeré využití národních parků musí být podřízeno trvale udržitelnému zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů“ slova „trvale udržitelnému“.Dále upozorním na nově očíslovaný paragraf (odstavec) 3: Dlouhodobým cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků a zachování nebo postupné zlepšování stavu ekosystémů, jejichž existence je podmíněna činností člověka. – Tohleto vlastně je zajištění stavu, kterému ochránci životního prostředí, ekologové, říkají bezzásahovost.Je zde také stanoveno v § 15 odst. 5, že národní parky a jejich ochranná pásma se vyhlašují tímto zákonem – což je důležité. K tomu si ještě během svého vystoupení dovolím vrátit.Pak se zde mluví o národních parcích. Původní text návrhu obsahoval ty klauzule, názvy těch paragrafů 15a až 15d v podobě vyhlášení národního parku třeba Podyjí, vyhlášení národního parku Šumava. V Legislativní radě vlády došlo ke škrtnutí slova „vyhlášení“, neboli to vyhlášení v tomto zákoně jaksi nenastává.Dalším významným paragrafem je § 16, který definuje základní ochranné podmínky národních parků výčtem činností, které jsou zakázány na celém území národních parků, mimo jiné třeba povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin. Tady nás napadne: co třeba brambory nebo rajčata?Další výčet zákazů následuje v odstavci 2 téhož paragrafu, který v písm. k) má ustanovení, které si také dovolím připomenout: je zakázáno upravovat přirozená koryta vodních toků nebo odstraňovat z přirozených koryt vodních toků splaveniny nebo jiné přirozeně vzniklé překážky s výjimkou případů bezprostředního ohrožení života nebo zdraví osob nebo hrozby vzniku značných škod na majetku. – To když čteme v kontextu s tím, že jsme se všichni rozhodli a jsme připraveni na to čelit katastrofálnímu suchu, které nás postihlo v loňském roce a které bohužel podle předpovědí meteorologů nás čeká i v dalších letech, je přinejmenším podivné.Dále potom jsou zde definovány instituce, které mají volný vjezd do nejvíce chráněných území národního parku, včetně třeba celní správy, vězeňské služby.Dále upozorňuji na významný paragraf, který má číslo 17 a který vymezuje a definuje klidová území národního parku, což je nový pojem v terminologii stupňů ochrany národního parku. Doposud bylo území národního parku členěno na tři zóny. Nový návrh zákona kromě toho, že již ne tři, ale čtyři zóny zavádí, tak nadto ještě uvádí možnost vyhlašovat klidová území národního parku: Klidová území jsou území s omezeným pohybem osob z důvodu umožnění nerušeného vývoje ekosystémů nebo jejich složek, které jsou citlivé na nadměrný pohyb osob a zranitelné vlivem rušivých vlivů s ním spojených. – Všimněme si, že se zde hovoří velmi obecně, tedy klidové území je možné vyhlásit na kterékoliv zóně, ať první, tak zóně čtvrté.Jak je národní park členěn, jaké tedy jsou tyto zóny? Paragraf 18 Členění území národních parků rozděluje území na čtyři zóny: zóna přírodní, zóna přírodě blízká – ta zóna přírodní je ta nejvzácnější, to, co se dříve nazývalo první zóna, kam byl vstup umožněn jenom na základě povolení orgánů ochrany přírody. Tedy znovu: zóna přírodní, zóna přírodě blízká, zóna soustředěné péče o přírodu a konečně ta čtvrtá, zóna kulturní krajiny, tam, kde tedy mají dovoleno žít lidé, území, kde obvykle jsou zastavěná území obcí, území určená k trvale udržitelnému rozvoji, jak tady říká v písm. d) § 18 odstavec 1 náš zákon.Paragraf (odstavec) 2 říká velmi významné tvrzení, a to že do jednotlivých zón lze zařadit i území, která nesplňují charakteristiku zón podle odstavce 1, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodu udržení jednotného způsobu péče o zónu a dosažení cíle ochrany zóny národního parku, tedy i území, které ty atributy kvality, definované v předchozích písmenech, nesplňují.Do jednotlivých zón, pokračuje pak dále odstavec 3, lze zařadit i jednotlivá území do maximální souvislé plochy 5 ha, která nesplňují charakteristiku zón podle odstavce 1 a neslouží k dosažení cíle zóny národního parku, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodu udržení celistvosti plochy. – Ano, tomu rozumím, předkladatel se snaží předejít tomu, aby přísně chráněná území byla nějak rozdrobena do jednotlivých atomárních částí. Ale přesto si uvědomme, že i zde je možno dělat územní zásahy na území, které nemusí být tím nejvzácnějším, které by mělo být chráněno.Tady je § 18 odst. 6, kterým pan ministr, předkladatel zákona, často argumentuje a který říká, že projednávání změn zón ochrany přírody národního parku lze podle odst. 5 zahájit nejdříve 15 let po nabytí účinnosti opatření obecné povahy, kterým byly zóny ochrany přírody vyhlášeny, čili jakoby moratorium na 15 let. K tomu se dostanu, není to žádné moratorium, právě opatření obecné povahy, které je zde v tomto odstavci poprvé zmíněno jako nástroj, kterým budou jednotlivá opatření realizována, tak ten je nadřazený nad zonací.Režim zón národního parku. V zóně přírodní, to je § 18a – upozorňuji na něj, ještě se k němu za chvilku dostanu – Režim zón národního parku, tedy co je v těchto zónách dovoleno, resp. co je v nich zakázáno. Zakázáno je skoro všechno. Je zakázáno v zóně přírodní provádět zásahy, které jsou v rozporu s cílem ochrany této zóny s výjimkou následujících opatření. Tady jsou uvedeny v písm. a) až i) jednotlivé činnosti, které jsou dovoleny – zásahy proti šíření nepůvodních druhů, hašení požárů, odstraňování nepotřebných staveb, regulace početních stavů spárkaté zvěře – to je prosím dobře, protože ty jsou rozmnoženy velmi značně a škodí nám na území parků -, zajištění bezpečnosti návštěvníků, údržba základní cestní sítě, zásahy za účelem ochrany populací zvláště chráněných druhů, monitoring nebo výzkum, který nemění přírodní prostředí, nebo údržba vyznačených turistických nebo cyklistických tras. Chybí tady opatření na ochranu lesa. To tam uvedeno není. A vzhledem k tomu, že § 18a patří mezi ty paragrafy, ze kterých není možno učinit výjimku, není na seznamu paragrafů, kde má orgán ochrany přírody možnost udělat výjimku, tak tady v první zóně chránit les, ať se děje cokoli, kromě tedy požáru, prostě nelze.V zóně přírodě blízké je zakázáno provádět zásahy – opět… (Poslanec Laudát hovoří k řečníkovi mimo mikrofon.) V zóně přírodě blízké… to už jsem řekl. V zóně soustředěné péče… Pardon, tady – v zóně přírodě blízké…Já tady musím upozornit na to, že původní text, který byl předán do Legislativní rady vlády – je to slovíčkaření, ale prosím pěkně, dovolte mi na to upozornit. V zóně přírodě blízké původní text byl „se neprovádějí zásahy“. Legislativní rada vlády tam dala „je zakázáno provádět zásahy“. Přitvrdila až na samu hranici tvrdosti. Dobře, pořád bych to chápal, jsou to ty chráněné zóny, kde lidé nebydlí, nehospodaří, tam mohou chodit jako turisté, tak dobře, tak je tedy trošku přiškrťme. Ale v zóně kulturní krajiny původně bylo napsáno před zásahem Legislativní rady: „V zóně kulturní krajiny lze realizovat opatření nebo zásahy, které neohrožují předmět ochrany přírody.“ Legislativní rada vlády to postavila na hlavu, v úplnou negaci toho. Je tam napsáno, že i v té zóně kulturní krajiny, tedy v zastavěných územích obcí, kde žijí lidé, kde se musí uživit, kde musí vychovávat svoje děti, kde musí normálně kulturně lidsky žít, je zakázáno provádět opatření nebo zásahy, které ohrožují předmět ochrany národního parku a naplňování cílů ochrany přírody. No kdo rozhodne, že to ohrožuje? Orgán ochrany přírody. Musím říct, že třeba na Šumavě, za kterou tady mluvím, a po pravdě řečeno, kvůli které tento zákon tady máme, není velká důvěra v orgány ochrany přírody. A znova opakuji: § 18a není paragrafem, který by umožňoval udělení výjimky. Dámy a pánové, dalším takovým významným paragrafem, který chci zmínit a který doznal významné změny v Legislativní radě vlády, je § 20 Rada národního parku. To je iniciativní a konzultační orgán, který tradičně ministerstvo zřizuje, kam ministr jmenuje představitele obcí, všech těch 22 obcí z národního parku, na jejichž katastrech se park nachází a rozkládá, představitele krajů, ale i podnikatelské a vědecké veřejnosti. Ta rada se schází, má svůj výbor a vždycky, byť tomu bylo i za poměrně tvrdých střetů, se dařilo dosahovat nějakých rozumných výstupů. Nyní návrh, který vzešel z nějakého předchozího projednávání, tak jak přišel do Legislativní rady, obsahoval v § 20 odst. 3 slova, že orgán ochrany přírody národního parku je povinen dohodnout s radou všechna důležitá rozhodnutí, návrh klidových území, zásad péče a další. Dohodnout. Všichni tušíme, myslíme si, co znamená slovo dohodnout. Všichni nějak tak víme, že chce-li se dosáhnout dohody, musí oba ustoupit, musí se snažit přijít k nějakému konsenzu. V Legislativní radě vlády škrtli slovo dohodnout a nahradili je slovem projednat. Nyní už orgán ochrany přírody nemá povinnost dohodnout, ale projednat. Co to znamená projednat? Kdo jste se kdy zúčastnil nějakých procesů při povolování čehokoli s orgány ochrany přírody, s ministerstvem, víte, že se projedná, pozvou se příslušné zúčastněné strany k projednání, tam se to probere a orgán ochrany přírody rozhodne, jak chce. Čili dramatický zásah do, řekněme, práva obcí na samosprávné spravování svého území. Právo myslivosti, lesy – já nebudu teď dál tohle rozebírat. To jsou ty hlavní, základní momenty, které tady v tom návrhu Legislativní rada vlády dramaticky změnila. Tady mám § 43, který právě uvádí ty různé výjimky, a tam ten § 18a chybí, není tam.A pak je tady poslední věc, kterou bych chtěl v téhle části svého vystoupení zmínit, a to jsou ta zrušovací ustanovení. Tady zákonodárce navrhuje zrušit všechny zákonné normy i podzákonné normy, kterými dosud byly parky vyhlašovány, čili jak vládní nařízení, kterým byl zřízen Národní park Šumava, Krkonoše, Podyjí, tak i ten zákon, kterým byl zřízen Národní park České Švýcarsko, a nechává to pouze na tomto zákonu. A přitom, když se vracím, jak jsem slíbil, na začátek, tak tento zákon nevyhlašuje žádné stávající parky, pouze ty nové. Pokud někdo bude takový blázen a národní park ještě u nás bude chtít vyhlásit – Křivoklátsko k tomu má bohužel už nakročeno – tak to bude muset učinit změnou tohoto zákona. Ale ty parky, které tady už dneska existují, nebudou mít žádný titul, kterým by byly vyhlášeny. Žádný aktuálně existující právní titul. Řeknete dobře, vždyť tady existují, mají své správy, mají své území, mapy. Dobře, ano, ale co když v budoucnosti změny, které na tom území nastanou, budou tak dramatické, tak fatální, že naši potomci si řeknou, kdo to tedy způsobil, podle jakého titulu mohl nechat to území svému osudu, takže zpustlo, zkamenělo, tak jak ho dneska vidíme? Bude hledat právní titul – ten nebude. I to je podle mě závada, kterou významně vytýkám tomuto návrhu zákona.To byl, dámy a pánové, výstup z Legislativní rady vlády. Připomínám, že to, co bylo dohodnuto nebo co vyšlo z připomínkového meziresortního řízení, nebylo přijatelné ani pro obce, ani pro kraje. Legislativní rada to vychýlila, tu tětivu vychýlila ještě daleko dál k nepřijatelnosti. Teď už je to skutečně zavrženíhodné.Pan ministr nebo jeho spolupracovníci předkládají celou řadu důvodů, kterými obhajují ten zákon. Říkají, co všechno on přinese, jaké argumenty skládají pro to, abyste zákon schválili, aby začal platit.Sjednocuje pravidla pro všechny národní parky. Není tomu tak, není to pravda. Zatímco všechny ostatní tři parky budou mít jako základní územní strategii a identifikaci zonaci, na Šumavě, která je naprosto výjimečná, která je naprosto zvláštní jak svou rozlohou, tak i historií a současným stavem, bude ještě mít jednak tzv. dílčí plochy, jednak klidová území. Dílčí plochy A, B, C a D1, které vlastně překrývají stávající první zónu, budou těmi managementovými opatřeními, která vlastně stanoví tu nejpřísnější kategorii ochrany území. Podle plánu péče, který je připravovaný, který běží paralelně s tímto zákonem, navrhují ministerští úředníci ve shodě s ekology a vědci, aby toto chráněné bezzásahové území bylo na 52 % území národního parku.Reaguje na současný moderní přístup k ochraně přírody. No, není tomu tak, opět. Náš zákon, novela zákona definuje precílový stav, který chceme dosáhnout, to je ta kýžená divočina v § 15 odst. 4, a svět naopak používá úměrnější metody, spíš hledá cestu, hledá souznění s regionem, s regionálními aktivitami, třeba zrovna Národní park Bavorský les je národním parkem, který přináší prospěch do svého okolí. Také má třetinovou rozlohu než Národní park Šumava.Nezlobte se, přátelé, já mluvím o Šumavě. Řekl jsem to na začátku – tohle je vlastně lex Šumava, tohleto je zákon pro Šumavu a ty ostatní parky se s tím vezou.Zpřehledňuje legislativu – no není to opět pravda. Legislativa by byla přehledná, kdyby každý národní park měl svůj vlastní zákon. Tento zákon kromě zákonem zakotvené zonace ještě bude obsahovat další identifikační prvky, a už jsem řekl, dílčí plochy atd.Upřesňuje postavení obcí – no ano, upřesňuje tak, že dramaticky snižuje úlohu obcí. Namísto práva na dohodu mají obce pouze povinnost projednat.Otevírá národní park šetrnému turismu – není to pravda. Klidová území jsou území s omezeným pohybem osob.Posiluje právní jistotu. Několikrát jsem připomněl, že vlastně tady vzniká legislativní chaos.Stanovuje dlouhodobé cíle ochrany přírody. Ano, stanovuje je, ale tak, že vlastně zakotvuje cestu k divočině, k bezzásahovosti na více než poloviční rozloze území národního parku. A znovu připomínám odst. 4 § 18a – v zóně kulturní krajiny je zakázáno provádět opatření nebo zásahy, které ohrožují předmět národního parku a naplňování cílů ochrany národního parku. To je prostě deklarace toho stanoviska, toho paradigmatu, který mají ochránci přírody, ekologové, ekologičtí aktivisté. Bohužel od nich to přebírají i představitelé ministerstva, orgánů ochrany přírody, že nejlepší území národního parku je území bez lidí a lidská činnost je tam přijatelná pouze tehdy, má-li pomoci ke zlepšování ekosystémů, sečení a takové věci.Mění pojem zonace. No to určitě ano, třístupňová je nahrazována pětistupňovou, tedy čtyři stupně plus klidové území. Takže v tomto pojetí není možné, aby obce byly součástí národního parku. Přitom ta managementová zonace, ty dílčí zóny nejsou vyhlašovány žádným zákonným ani podzákonným prostředkem ani opatřením obecné povahy. Vyhlašuje je orgán ochrany přírody. Obce mají judikát, bohužel prohrály soud, který říká, že k takovýmto managementovým opatřením je oprávněný orgán ochrany přírody, tedy ministr. Ministr bude moci o takto zásadních věcech rozhodovat ze své kanceláře.Návštěvní řád, jehož postavení slibuje ministerstvo vylepšit, je vlastně degradován na bezcenný pokyn. Pouze obsahuje výčet toho, co je v parku zakázáno. Má přinést otevření části prvních zón šetrné turistice. No to určitě ne, protože vyhláškou ministerstva je třeba stanovit hranice klidových území, které slibují v našem zákoně zákonodárci, ovšem bohužel, žádná taková vyhláška zatím neexistuje. Nevíme, jaká to budou klidová území. Přitom v přírodní zóně je zakázáno provádět zásahy, které jsou v rozporu s cílem ochrany této zóny. A znovu říkám, není možná žádná výjimka. Mimo značené cesty se vstupovat nedá, protože v zákoně takového nic není.Rozšiřuje roli obcí v rozhodování na území národního parku. Obce budou mít postavení dotčeného orgánu. To je prosím druhá věc. Samozřejmě obce mohou mít postavení dotčeného orgánu podle § 136 zákona 500, tedy správního řádu, ale pouze ve fázi přípravy opatření obecné povahy a pouze v tom případě, pokud se to týká jejich samosprávného územního celku, a tedy práva na území samosprávou. Ovšem tady žádné zákony právo na samosprávu nespecifikují kromě Ústavy České republiky a příslušných judikátů, což ovšem není novela zákona o ochraně přírody a krajiny.Zákon zavádí jako nástroj, kterým by tyto věci měly být prosazovány, opatření obecné povahy jako nový rozhodující nástroj. Opatření obecné povahy je institut, který právě platí od roku 2004, kdy byl v zákoně 500, správní řád, definován paragrafy 171, 172 a dalšími, a tam je stanoveno, že k návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. Tady si můžeme říci: Ano, tak to je přece dobré, ne? Tady by tady každý občan, který tam bydlí, mohl mít připomínky ke všemu, co se mu nelíbí. Ale pozor. Tady nejsou jenom občané, kteří žijí v tom území, ani jejich samospráva, tady jsou představitelé velké vlivné ekologické skupiny, kteří často chtějí rozhodovat, kteří často chtějí uplatnit svou ne samosprávně, ne volebně získanou moc a vliv a kteří pak mohou samozřejmě jakékoli opatření, které by mohlo pozitivně pro park, pro území, pro lidi, pro obce zafungovat, takto překazit.Navíc opatření obecné povahy není dobrý nástroj. Tady je třeba připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu, který jednoznačně vymezil ve svém rozsudku číslo 1Ao 1/2005-98 limity využití institutu opatření obecné povahy. Tady musím ocitovat: „Opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti. Slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností vyplývajících ze zákona, a nikoli ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje.“ Čili tady ten judikát je důležitý pro vůbec charakteristiku nástroje, který ministerstvo k prosazování opatření v národních parcích chce používat.K tomu, co jsem řekl, že změna zóny je možná za 15 let, už se vracet nebudu.Ještě poslední věc tady v této mé části vystoupení. Je zde problematika, která není na první pohled čitelná, ale je to problematika dostupnosti území toho národního parku, problematika cest v národním parku. Tady je řečeno v přechodných ustanoveních odst. 7, že do doby vyhrazení označení cest v klidovém území podle § 17 odst. 2 zákona č. 114/1990 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se za vyhrazené a označené cesty považují cesty vyznačené se souhlasem orgánu přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí tohoto zákona, čili toho starého zákona. Tady je třeba říct, že zde není jasný pojem, co to znamená cesta vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, protože co je přesně definováno, je seznam cest, na které je vstup zakázán. Negativní vymezení, ale v žádném případě tady není pozitivní vymezení, tedy tím pádem nadále bude problematika dostupnosti území problematická, bude v rukou orgánu ochrany přírody, tedy ministerstva. Jen tu připomínám, kdo z vás si vzpomene na senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, tak tam vymezení cestní sítě přímo v zákonu bylo obsaženo.Já tu musím připomenout ještě další věci. Já jsem u toho zákazu úprav toků a říček a potoků a nádrží. To se nebude smět udržovat v tom nejvíce chráněném území. Kdybychom se podívali na mapu, která mapovala teploty na konci léta loňského roku, tak to území Šumavy bylo nejvíce tmavé. Tam ta teplota byla nejvyšší, tam to sucho je nejmarkantnější. Není pravda, že suchý strom spotřebuje méně vody než živý strom, a proto je pro vodní hospodářství lepší. Tento blud snad dokonce někteří představitelé státní správy byli schopni šířit. Není tomu tak. Prostě Šumava potřebuje vodní hospodářství. Samozřejmě že takto přísné ochranné podmínky směřující k divočině tento proces maří a znemožňují a vodní hospodářství bude velmi velmi špatné.Další zdůvodnění. Já prostě musím říct, a blížím se už tak k závěru svého vystoupení, že navrhuji zamítnout vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v prvním čtení, tedy tu novelu navrhuji zamítnout v prvním čtení.A zdůvodnění, předchozí tedy moje slova, která jsem řekl, a dále, že v podstatě ta hlavní opatření zákona jsou neústavní. My tady budeme opatřením obecné povahy, vymezením tedy klidové zóny, případně vymezením dílčích zón v rámci managementu, dokonce rozhodnutím úředníka zakazovat občanům vstup do nějakého území. Dobře víme, že zakazovat je možné zákonem. A dále zákon vylučuje klasické správní řízení. Odkazuje se na opatření obecné povahy, které je ze své podstaty nevhodným nástrojem pro to, a tedy proto také je zde spor s Ústavou, která umožňuje opravná a přezkoumatelná rozhodnutí.Čili můj návrh na zamítnutí zde, dámy a pánové, zazněl. Prosím vás o jeho podporu.Vy jste si možná řekli: Co nastane za tragédii, když ten zákon zamítneme? To se ta příroda najednou přestane chránit? Nebude, kdo se o ni starat? Nebudou ti lidé vědět, podle čeho se o ni mají starat? Samozřejmě tomu tak není. Existuje zákon, který má platné znění, který dneska platí. Ten normálně umožňuje postupovat, fungovat při ochraně přírody, jako tomu bylo dosud. Dokonce i národní parky nepřestanou chránit to území tak, jak si jejich ochránci představují. Jak jsem řekl, Šumava, Krkonoše, Podyjí jsou zřízeny vládním nařízením a České Švýcarsko zákonem. Pokud se bude vláda věrna svým povinnostem zabývat situací v národních parcích ve sboru, nedá sluchu pouze ministrovi životního prostředí, ale umožní, aby se k situaci vyjadřovala i jiná ministerstva, bude situace v parcích v pořádku a parky budou fungovat nejenom pro několik vědců, ochránců přírody, ale i pro občany, kteří tam žijí na jejich území, a hlavně pro občany, kteří se chtějí přijít podívat a rekreovat se tam.Kdybych měl tipovat, zdali tento návrh projde, nevím. Nejsem dobrým sázkařem. Ale musím počítat i s tím, že zákon nebude – chci říct ten můj návrh, pardon, ten můj návrh na zamítnutí nebude schválen. Tedy v tom případě si dovoluji předložit další návrh a to je návrh, pokud by nebyl schválen můj návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení, tak pak bych byl rád, abychom podrobili hlasování další můj návrh, kterým je návrh na vrácení předkladateli k přepracování. Pokud i tohleto neprojde a ten zákon v prvním čtení bude posvěcen a dojdeme k tomu procesu, který dobře známe, který jaksi pak vyústí v určení výborů, které se mají zabývat tímto návrhem, tak tady je garanční výbor, to je výbor pro životní prostředí, tak to je samozřejmé. Ale já bych byl rád, aby se tímto návrhem zabývaly i další tři výbory.Dovolím si tady navrhnout, a pak to případně zopakuji, až dojde k tomu hlasování, navrhuji, aby se tímto návrhem zabýval hospodářský výbor, výbor pro regionální rozvoj a územní samosprávu a konečně výbor zemědělský a také výbor… Ano, výbor zemědělský, hospodářský a regionální rozvoj a veřejnou správu.A konečně poslední můj návrh, pokud tedy by bylo hlasováno o těchto návrzích ať tím, či onakým výsledkem, to nemohu předvídat, a došlo by pak ke stanovení lhůty na projednání tohoto zákona ve výborech, tak tím bych chtěl narazit na to, že pokud by situace došla do této podoby, do tohoto momentu, tak pak bude potřeba zákon znovu podrobně studovat a hledat cesty, jak jej případně vylepšit a jaké pozměňovací návrhy předložit tak, aby byl funkčním nástrojem ochrany přírody, nikoliv hříčkou pro ekologické aktivisty. A tady bych pak navrhoval prodloužení lhůty na projednání o 30 dnů, tedy na 90 dnů.Dámy a pánové, mám za to, že jsem probral všechno, čím jsem chtěl své návrhy zdůvodnit. Návrhy tady zazněly. Věřím tomu, že i zdůvodnění. A dovoluji si vyslovit žádost, prosbu o podporu mých návrhů. Děkuji vám za pozornost.

Vystoupení Jana Zahradníka na kongresu ODS

Vystoupení jana Zahradníka na 27. kongresu v Ostravě můžete zhlédnout na kanálu youtube či zde.

Pečlivě jsem vše zvažoval a rozhodl se ještě jednou kandidovat.

( Vyšlo MF Dnes )

Poslanec, zastupitel Budějovic a teď i kandidát na hejtmana. Jihočeská ODS postaví do čela kandidátky pro podzimní krajské volby svou známou tvář – 66letého Jana Zahradníka. Jedničkou bude už počtvrté, když v prvních dvou případech uspěl a vedl kraj osm let. Teď bude jeho pozice složitější. „Rád bych, aby se se mnou na kandidátce objevili také úspěšní starostové, kteří obhájili své posty i v době, kdy ODS své pozice ztrácela,“ říká Zahradník, jehož v úterý vybrali na regionálním sněmu.

 Je toto rozhodnutí ODS sázkou na jistotu?
Tak to nevnímám. Pečlivě jsem vše zvažoval a rozhodl se ještě jednou kandidovat. S ODS jsem spjatý v podstatě celou svou politickou kariéru a ona mi pomohla k úspěchům, kterých jsem dosáhl. Teď cítím, že bych to měl nabídnout zpátky. Navíc jsem dostal nominaci ze všech sedmi jihočeských oblastí.

Takže máte velkou důvěru a neměl jste ani protikandidáta?
Byl jsem jediný a získal 66 z 68 hlasů. Mám určité zkušenosti, přece jen jsem byl lídrem vícekrát a věřím, že budou prospěšné. Chci dosáhnout lepších výsledků, než jaké strana měla v poslední době. Snad bych mohl některé voliče přilákat zpět, když mě na kandidátce uvidí. Možná si vzpomenou, že jsem se vždy snažil pracovat ve prospěch našeho kraje. Možná si také řeknou, co tam ten Zahradník zase leze. Uvidíme.

Co budete považovat za úspěch? Na kraji máte osm z 45 zastupitelů, předtím jich bylo 19, a mezi lety 2004 a 2008 dokonce 27.
Řeknu, co budu dělat já. Kandidovat na hejtmana. To znamená, že mojí snahou bude, aby ODS vyhrála. Ta cesta je složitá, protože naše preference nejsou nejvyšší. Zisk více než 10 procent nás postaví do pozice, kdy můžeme být zajímavým koaličním partnerem. To bych považoval za úspěch. Ale jsem připraven se i ve svém věku naplno zhostit nejvyššího postu.

Budou v kampani stačit regionální témata, nebo se předvolební boj stočí i na celostátní či celosvětové problémy?
Jsem přesvědčený, že hlavní mají být krajská témata, která můžeme ovlivňovat. Proto považuji za důležité dopravu, kde máme co zlepšovat. Pak je tady zdravotnictví, sociální sféra, školství z hlediska podpory zájmu o technické obory, Temelín a jeho budoucnost.

Minimálně téma migrace asi pominout nepůjde?
To je jedno z evropských až globálních témat, kterému se nevyhneme. Teď tady nic takového není, ale kdyby třeba zavřeli německé hranice, tak jsme s Jihomoravským krajem první na ráně v případě migrační vlny. Pak region a jeho složky musí být připravené, kraj se pak může stát významným koordinátorem při řešení situace. Chci o tom mluvit, ale kampaň na tom stavět nehodlám.

Zatím ODS představila vás jako lídra, jak bude vypadat zbytek kandidátky? 
Rád bych, aby byl na druhém místě senátor a starosta Chýnova Pavel Eybert, pak uvidíme, jaké budou další stranické nominace. Každý musí být přínosem. Uvítal bych účast našich úspěšných starostů, kteří obstáli i v těžkém období pro ODS.