Návštěva Jana Zahradníka na Dačicku

Pravidelné poslanecká návštěva regionu vedla tentokráte na Dačicko. Začali jsme debatou o ochraně přírody se studenty dačického gymnázia, které se pyšní mnoha úspěchy v různých soutěžích. Další část návštěvy proběhla ve firmě VNP Dačice, kde nás ředitel pan Kabelka seznámil s jejím programem. Málokdo asi tuší, že tato strojírenská firma zaměstnávající zhruba 70 lidí dodává i pro Ferrari. Pokračovali jsme ve firmě TRW-DAS a.s. ,jež je jedním z předních světových hráčů na poli automobilových součástí.  Firmou nás provedl generální ředitel pan Vystrčil. Firma dává práci více než  1000 lidí především z blízkého okolí a její výrobky najdeme v automobilech většiny světových značek. Že nejenom v Dačicích najdeme úspěšné firmy nás přesvědčila návštěva firmy Heltos, menší rodinné firmy,kde nás provedli majitelé – rodina Kolmanů. Výrobním programem firmy, která ve Slavonicích dává práci zhruba 30 lidem, je výroba kvalitních průmyslových vrtaček. Většina jejich produkce jde samozřejmě na export. Závěr poslanecké návštěvy se nesl v duchu návštěvy pana starosty Khandla ve Starém Městě pod Landštejnem. Rádi bychom poděkovali všem hostitelům a popřáli jim mnoho pracovních i osobních úspěchů.

Uctění památky padlých v Bernarticích

Na mnoha místech se již lidé radovali, vždyť 8. 5.1945 skončila nejstrašnější válka lidstva. A přesto i v tento den docházelo k tragédiím, které nelze nikdy pochopit či akceptovat. 8. května 1945 zmasakroval fašistický oddíl ustupujících německých vojsk občany v jihočeských Bernarticích. Výsledkem byla zničená obec a několik desítek mrtvých v posledních dnech války. Jan Zahradník vzdal čest jejich památce  při pietním aktu společně se starostou Bernartic Pavlem Souhradou, senátor Pavlem Eybertem či starostou Klatov Rudolfem Salvetrem

.

Pozvání do Netolic

Jako každoročně, tak i v letošním roce obdržel poslanec Jan Zahradník společně se senátorem Tomášem Jirsou milé pozvání do Netolic. Tradičně na 1. Máje otevírají Netolice svou turistickou sezónu v muzeu JUDr O.Kudrny. Za milé pozvání děkujeme a přejeme Netoličákům mnoho spokojených turistů.

Plýtvání potravinami

Obdržel jsem dotaz od jedné dámy. Dotaz se týkal tématu,kterému se díky našemu bohatství nikdo příliš nevěnuje,ale přesto mě přinutil se zamyslet. Oné dámě zároveň děkuji za jeho položení,neboť problematika plýtvání potravinami a jejich distribucí by neměla ve světle dalších starostí zapadnout.

Musíme si přiznat, že plýtvání potravinami je problém vyspělého světa. Pokud někdy nakupujete v supermarketu, zkuste se kolem sebe třeba v pátek odpoledne nebo v sobotu dopoledne podívat, jak přeplněné košíky před sebou tlačí většina nakupujících. Otázka je, kolik z toho ti lidé snědí a kolik z toho skončí v popelnici. Zároveň existují země, kde lidé mají potravin nedostatek a kde trpí hladem.

Myslím, že problém plýtvání s potravinami nemá jednoduché řešení. Sebekázeň lidí z bohatého světa je něco, co se nedá nařídit a k čemu se lidé sami těžko přinutí. Státní zásahy pak nemohou přinést nic dobrého. Zaznamenal jsem první pokusy o diskontní prodej či bezplatné burzy potravin s prošlou dobou minimální trvanlivosti, ale tyto aktivity jsou zatím předmětem někdy konfliktních diskusí.

Zatím ale neexistuje žádný způsob, jak efektivně přebytečné potraviny dopravit do rozvojového světa a podělit se o ně s hladovějícími. Zato jsme v poslední době svědky jaksi opačného procesu. Množství lidí s Afriky a z Blízkého východu připlouvá přes Středozemní moře do Evropy za vidinou lepšího života. Někteří z nich jsou ve svých domácích zemích v ohrožení života a mají právo na azyl, mnozí jsou ale ekonomickými migranty, tedy, obrazně řečeno, přicházejí sdílet s námi náš nadbytek. A to je velký problém, který Evropu v blízké budoucnosti čeká.

Co se týká té „hromady odpadků“, o které píšete ve druhé části Vašeho dotazu, tak zde je odpověď jednodušší. Musíme v co největší míře odpady třídit, co jde tak recyklovat a co znovu jako surovina sloužit nemůže, spálit, tedy přeměnit na energii. Ovšem jenom to, co spálit lze, samozřejmě. Také se nesmíme lehkovážně vzdát možnosti část odpadu ukládat na skládky. A nakonec, nesmíme to dělat jenom proto, že to od nás chce Evropská unie, ale proto, že je to v našem vlastním zájmu.