Revoluce mu změnila život. Z učitele se stal šéfem gymnázia a politikem

Když se začal středoškolský matematik z českobudějovického Gymnázia Karla Šatala (dnešní Gymnázium J. V. Jirsíka) Jan Zahradník podílet na vzniku krajského Občanského fóra středoškolských učitelů, netušil, jakou lavinu svým spontánním vstupem do politiky spouští. Tehdy mu šlo hlavně o uvolnění režimu ve středním školství sešněrovaném krajským národním výborem. „Scházeli jsme se v učebně fyziky, jezdívalo tam okolo padesáti lidí z celého kraje. Pak jsme mohli mluvit i do personálních změn na odboru školství KNV a střední školy začaly fungovat normálně. První počin byl, že se nám na Šatalárně podařilo hned v roce 1990 otevřít osmileté gymnázium,“ vzpomíná elegantní muž s prošedivělým knírkem. Po zániku KNV se ve školství otevřely nové možnosti. Náruživý matematik založil s partou učitelů první soukromou střední školu v krajském městě: Česko-anglické gymnázium. Začínalo v roce 1992 v nájmu v učilišti v Nerudově ulici, o rok později získalo vlastní budovu bývalé německé školy v Suchém Vrbném. „Angličtinu jsem zvolil proto, že za komunismu ji ovládali jen ti, co jazyk potřebovali,“ zdůvodňuje Zahradník, který za minulého režimu neměl nárok řídit školu. Vzdělání, zkušenosti i praxi na to ve svých čtyřiceti letech už měl. Neměl ale rudou legitimaci člena KSČ a bez ní se tehdy vedoucí kádr neobešel.

Dopoledne opravil písemky a běžel se stát hejtmanem

Zásadní změnu, která u něj nastala po osmi letech ředitelování vlastního gymnázia, však odstartovalo jeho působení v nové politice. Po angažmá v Občanském fóru se stal členem ODS a po prvních krajských volbách radikálně změnil profesi. Z učitelské role přestoupil do pozice historicky prvního hejtmana tehdy ještě Budějovického kraje.

V pondělí v den hejtmanské volby jsem opravil a rozdal písemky, kolem poledne skončil hodinu ve třídě a spěchal do Gerbery, kde se v sídle okresního úřadu konalo první jednání jihočeských zastupitelů. A kolem 15. hodiny jsem byl zvolen hejtmanem,“ líčí Zahradník.

Tehdy svěřil vedení gymnázia své manželce Janě a řekl jí, že se do školy za čtyři roky vrátí. Jenže pak obhájil křeslo hejtmana na další čtyři roky a nakonec oba dodnes prosperující gymnázium opustili.

„Změna, která mě potkala, se naštěstí netýkala mé rodiny. Pořád mám jednu ženu, příští rok budeme mít spolu výročí čtyřicet let. Toho si moc cením, mám ve své manželce velkou oporu ve všech aktivitách, kterými se zabývám,“ vyznává se.

Z krajského úřadu přešel na univerzitu

Jako hejtman si musel rychle zvyknout, že na rozdíl od neomezené moci ředitele privátní školy musí vše nejdřív projednat s dalšími politiky a hledat kompromisy. Nově vzniklý kraj se rychle stabilizoval a ustál i ničivé povodně v roce 2002.

„To už kraj fungoval dobře. Na jaře předtím jsme měli velké cvičení bezpečnostních složek, a když po necelém půlroce přišla povodeň, najednou se to hodilo a ti lidi věděli, co mají dělat,“ vzpomíná.

Ve druhém volebním období vyhrála ODS se Zahradníkem v čele krajské volby tak výrazně, že jí chyběl jediný mandát, aby měla v zastupitelstvu většinu. V dalších už zvítězila ČSSD.

„Největší trauma pro mě bylo, když jsem skončil jako hejtman a druhý den po ustavujícím zastupitelstvu jsem nemohl jít do práce. Nevěděl jsem, co mám dělat,“ říká exhejtman, kterého tehdy prý zachránil intenzivní kurz němčiny v jazykové škole.

Pak dostal nabídku od tehdejšího rektora Jihočeské univerzity Václava Bůžka na místo prorektora pro zahraniční vztahy. V něm zúročil dobré krajské vztahy s Rakouskem a Německem a navázal aktivní vazby s univerzitami v Linci a Pasově. Dodnes na Jihočeské univerzitě učí v pětinovém úvazku matematiku na pedagogické fakultě.

Skokanem na kandidátce do Sněmovny

Pro zkušeného politika však bylo těžké odolat vábivé nabídce kandidovat do vrcholné politiky. Zahradníka chtěla jihočeská ODS poslat před dvěma lety do Senátu za obvod České Budějovice a Třeboňsko. První kolo vyhrál, ale ve druhém ho porazil ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták.

Před vrcholovou politikou už pak byl ostražitý a ve sněmovních volbách loni vůbec nechtěl kandidovat. Nakonec kývl, ať ho ODS napíše na 11. místo kandidátky. „Já neměl nikde žádnou fotku, žádný billboard a nakonec voliči poslali do Sněmovny z celé kandidátky jenom mě. Opravdu jsem to nečekal,“ říká Zahradník.

Dnes se trochu obává o další osud demokracie v naší zemi. „Zdá se mi, že teď jsme na rozcestí a lidi si myslí, že svoboda je něco, co je dané shůry a co jde samo od sebe. A demokracie začíná být dokonce závažím na vahách. Je tak těžká, aby vyvážila všechno ostatní a mohli jsme něco obětovat k jejímu uchování, anebo jsou nějaké jiné výhody pro nás tak lákavé a potřebné, že bychom nechali demokracii oslabit?“ ptá se Zahradník a znepokojeně sleduje vysoké zisky komunistů ve volbách.

Zdroj:http://budejovice.idnes.cz/jan-zahradnik-007-/budejovice-zpravy.aspx?c=A141118_2116786_budejovice-zpravy_jkr

Zásah ministra životního prostředí Brabce do soukromého vlastnictví

Od 1. listopadu platí novela takzvané kácecí vyhlášky. Od tohoto dne musí opět majitel zahrady, chce-li na svém pozemku pokácet svůj neovocný strom, který má ve výšce 130 cm obvod kmene větší než 80 cm, žádat o povolení orgán ochrany přírody. Jedná se o významný zásah do práva nakládat se svým soukromým vlastnictvím, což je jedno ze základních občanských práv.

Představitelé ministerstva životního prostředí argumentují ve prospěch této změny tak, že vzniká obava, že soukromí majitelé své neovocné stromy na svých zahradách šmahem vykácejí. Podle mého názoru se jedná o pohrdání zdravým rozumem a odpovědností majitelů zahrad. Není to nic jiného, než šikanování soukromých vlastníků státní mocí. Aby bylo jasno, zákaz svobodně nakládat se soukromým majetkem se netýká žádných velikánů, o povolení ke kácení je třeba žádat už u neovocných stromů o průměru kmene 25,5 cm zhruba ve výšce natažených rukou dospělého člověka.

Pan ministr Brabec potvrdil to, čeho se obávám už od jeho nástupu do funkce. Stojí pevně na straně ekologických aktivistů. Prokázal to třeba při projednávání senátního návrhu zákona o Národním parku Šumava, prokazuje to i touto vyhláškou. Proč to dělá? Nekupuje tím přízeň ekologických aktivistů pro podnikání svého šéfa pana Babiše? Odpověď na tuto otázku dá čas. Co mi ale leží v  hlavě je to, proč na straně ekologických aktivistů stojí téměř stejně pevně poslanci za TOP 09. Prokázali to svým postojem při projednávání zákona o Národním parku Šumava. Pokud si myslí, že tím získají hlasy bývalých voličů Strany zelených, šeredně se mýlí.