Odvolání Jiřího Mánka

Odvolání  Jiřího Mánka ministrem Richardem Brabcem z funkce ředitele Správy Národního parku Šumava  považuji za důkaz toho, že pan ministr již zcela podlehl vlivu ekologických aktivistů. Pan ředitel Mánek dokončil práci svého předchůdce ve funkci Jana Stráského a zastavil kůrovcovou kalamitu na Šumavě. Je třeba říci, že tím, kdo kůrovcovou kalamitu v roce 2007 spustil, byl tehdejší ministr Martin Bursík, když rozhodl ponechat dřevo, které padlo následkem orkánu Kyril, v prvních zónách a v části druhých zón Národního parku. Ředitelem Správy Národního parku Šumava byl tehdy František Krejčí a jeho náměstkem Pavel Hubený. Ten Pavel Hubený, který byl ministrem Brabcem pověřen vedením Správy NPŠ po Mánkově odvolání. To je pro mne dalším důkazem toho, že ministr Brabec je v područí ekologických aktivistů. Otázkou je, co k tomu pana ministra Brabce vede. Naskýtá se odpověď, že obrazně řečeno prodává Šumavu za klid od ekologických aktivistů pro sebe a pro impérium svého šéfa pana Babiše. Na závěr chci zdůraznit, že pan Jiří Mánek měl jako ředitel Správy NPŠ velkou podporu obyvatel Šumavy, představitelů obcí i obou krajů. Je nyní nezbytné, aby pan ministr co nejdříve vyhlásil výběrové řízení na místo ředitele správy NPŠ a ukončil tak stav, kdy v čele správy parku je Pavel Hubený, který je přijatelný pouze pro ekologické aktivisty.

 

Poslanecký den na Písecku

Ve čtvrtek 24. 4. zavítal poslanec Jan Zahradník na Písecko. V úvodu své návštěvy zavítal mezi studenty Vyšší odborné a střední lesnické školy B. Schwarzenberga na debatu o stavu a ochrany přírody u nás. Dopolední část návštěvy pokračovala setkáním se starostou Ražic J. Němejcem a jeho kolegyní. Tématem schůzka byla pomoc při nápravě ekologických škod nádrže Orlík, konkrétně snížení obsahu fosforu ve vodě. Po této schůzce se poslanec vydal na prohlídku firmy PEWTRONIC,kde byl seznámen s výrobním programem. Závěr návštěvy byl věnován setkání a návštěvě Putimi,která byla opakovaně devastována povodněmi.

Odvolání Jiřího Mánka je tragickým omylem ministra Brabce

Ministr životního prostředí Richard Brabec dnes odvolal ředitele správy Národního parku Šumava Jiřího Mánka, muže, který zastavil nejen kůrovcovou kalamitu, ale měl i širokou podporu obyvatel Šumavy, i místních samospráv a obou krajů. Snad se ministrovi podaří vyvrátit podezření, že se snaží vyjít vstříc těžařským firmám, které nyní skupuje předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Pro Šumavu by bylo tragédií, pokud by došlo k nastartování kůrovcové kalamity v důsledku rozšíření bezzásahových zón a k obnovení těžby dřeva v takovém rozsahu, který dovolili bývalý ředitel František Krejčí a jeho náměstek Pavel Hubený.

Zadržování vody v české kotlině

„Nechlubte se vlastenci, není to věc řádná,že neteče odjinud, do Čech voda žádná.“

Tímto veršem z epigramu Geografický Karla Havlíčka Borovského by klidně mohl být uveden článek Vltava jako špinavá stoka, který napsal Marek Kerles do Lidových novin ze dne 15.4.2014. Havlíček napsal svůj epigram před 170 lety, v roce 1844, ale jeho verše přesně definují příčinu problému, o kterém Marek Kerles píše. Je to marné, jsme střechou Evropy a žádná jiná voda, než ta, která naprší, u nás nevznikne. Kerles správně oceňuje význam vltavské kaskády nejen jako ochrany před povodněmi, ale také jako zásobárny vody pro případ sucha.

Ředitel závodu Horní Vltava Povodí Vltavy Zdeněk Zídek říká, že česká kotlina vždy trpěla především nedostatkem, a nikoli přebytkem vody. Toto bylo zřejmě také důvodem k tomu, že v letech 2006 a 2007 byl projednáván Plán hlavních povodí České republiky, který jako svou součást obsahoval záměr na vymezení a územní ochranu téměř dvou stovek lokalit, kde by v budoucnosti mohly vzniknout přehrady, jejichž hlavním účelem by měla být akumulace vody na území České republiky. Nic se nemělo stavět, šlo jen o ochranu území v územních plánech. Tento záměr vzbudil velký odpor, proti byli starostové obcí, kteří cítili, že by záměr limitoval územní rozvoj jejich obcí. Argumentovali také tím, že se jedná o megalomanský návrh, převzatý z dob komunistického plánování. S těmito jejich argumenty jsem souhlasil a Jihočeský kraj tehdy podrobil Plán hlavních povodí na svém území důkladné revizi.

Hlavními odpůrci zmíněného záměru byli však ekologové. V každé z navrhovaných lokalit našli nějaké rostlinné nebo živočišné společenství, které si žádalo jejich ochrany, a prosazovali zamítnutí návrhu. Opakuji, že se nemělo nic stavět, naopak, území měla být před zastavěním chráněna, aby někdy v budoucnu, v případě sucha, kdy se z vody stane strategická surovina, mohla být použita pro vystavění přehrady a vznik nádrže. Nakonec byl plán schválen v redukované podobě, s daleko menším množstvím chráněných lokalit. Neměli bychom ale zapomenout, že může přijít doba, kdy tato území budeme potřebovat. Zdeněk Zídek na závěr Kerlesova článku říká: „Ale my, kteří žijeme v české kotlině, bychom skutečně měli uvážlivě hospodařit s každou kapkou vody, která k nám spadne.“ Zlatá slova.

A abych uvedl úvodní citát na pravou míru, musím říci, že Havlíčkovi zas tak úplně nešlo o zadržení vody v české kotlině, jeho cíl byl hlavně národní a vlastenecký. Pokračuje totiž slovy: „Točíme-li ze sudu nedolévajíce, zůstanou nám na spodu brzy jen kvasnice. Nechlubte se, nechlubte! špatná je to sláva, že vytéká do Němec všechna česká šťáva.“

Ekologičtí aktivisté bojují za divočinu v národním parku i v zákonech

Na Ministerstvu životního prostředí se připravuje Plán péče o Národní park Šumava. Je opravdu na čase, protože platnost toho minulého skončila a pro čerpání evropských fondů je potřeba nějaký plán péče mít. Má to ale jeden háček. Logicky správný postup vytváření dokumentů, podle kterých se řídí nejen ochrana přírody, ale hlavně životy lidí na území parku, je totiž jiný. Nejprve musí být schválen zákon o Národním parku Šumava, který bude obsahovat jako svou nedílnou součást takzvanou zónaci, tedy rozdělení území podle toho, jak vysoký stupeň ochrany přírody je v nich uplatňován. Teprve pak je možné schválit plán péče. Šumavské obce pak budou moci plánovat svůj rozvoj s větší jistotou a nebudou odkázány na tvořivost ministrů životního prostředí a jejich náměstků.Senátní návrh zákona o Národním parku Šumava splňuje veškeré nároky, kladené na tak významný dokument. Přinesl by především na Šumavu klid, zajistil kvalitní ochranu přírody a jejím obyvatelům poskytl stabilní podmínky pro život.To, že návrh zákona kritizují ekologičtí aktivisté, je očekávatelné. Jim samozřejmě vadí každý počin, který by pro Šumavu zajistil dohodu a klid. Pro jejich gigantický experiment přeměny Šumavy na divočinu je čitelné a předvídatelné právní prostředí nevhodné. Daleko více jim vyhovuje, když se o zásadních otázkách Šumavy rozhoduje na jejich poradách a v kancelářích ministerských úředníků.Neustále straší veřejnost výstavbou velkých developerských projektů, přitom uvádějí stále jen jeden příklad, lanovku na Hraničník. Většina občanů sice těžko chápe, že na jedné straně kopce je prosperující lyžařský areál, který využívá mnoho českých lyžařů, a na druhé straně nepřístupná první zóna Národního parku, ale chápu, že jako „hůl na psa“ je jim to dobré. Měli by ale uvést ty další obrovské projekty, kterými straší lidi. Ty ovšem žádné nejsou. Existuje pouze celá řada drobných projektů, které připravili podnikaví Šumaváci v souladu s přírodou, ve které žijí a které jim správa parku nedovolila realizovat.Občanská demokratická strana plně podporuje senátní návrh zákona o Národním parku Šumava a bude jeho přijetí prosazovat i v Poslanecké sněmovně. Jednoznačně odmítá divočinu na Šumavě i ekodivočinu v zákonech.